Sága rodu Trabantů

Jackie Ducky, Mrzimor

Na kraji malého městečka stával od nepaměti všech místních obyvatel dům, ve kterém žila rodina drobného mužíčka, Josefa Trabanta. Nevedlo se jim zrovna nejlépe, a tak se jednoho dnes Josef rozhodl, že založí rodinnou firmu, která bude vyrábět auta. A jelikož byl celkem obstojný automechanik, ihned se s partou přátel pustil do práce.

Za pár týdnů bylo první auto hotové. Nebylo nijak složité, prostě takové malé autíčko, které si může dovolit každý. A právě toto auto zaznamenalo obrovský úspěch nejen v městečku, ale i dalekém okolí. Všude se ihned rozkřiklo, že po ulicích se tu prohání vozy úplně jiného typu, než jsou všechna ostatní auta. Josef ani nedoufal v tak obrovský úspěch, zakázky přibývaly a jeho sláva se šířila. A tak netrvalo dlouho a kousek za městem vyrostla továrna, kde se tento nový hit začal ve velkém vyrábět.

Firma se rozrůstala a léta přibývala. Obezřetný Josef začal myslet na to, co bude, až tu nebude. Rozhodl se firmu přepsat na svého staršího syna, který se místo něj stal ředitelem. Firma se také přejmenovala, „Trabant & Trabant“ stálo nyní na autech, která opouštěla továrnu.

Po nějakém čase se i Josefu mladšímu narodil synek, který také dostal jméno Josef a stal se budoucím majitelem firmy.
A tak zatímco nejstarší Josef Trabant už odpočíval v nebeském ráji, firma se opět přejmenovala, „Trabant, Trabant & Trabant“ hlásala nová modernizovaná výrobna. Jak šla léta, z Trabantů se stal hit. Jezdili všude a vozili všechny, kdo je neměl, jakoby nebyl. Rodina Trabantova se mezitím přestěhovala do mnohem honosnějšího sídla a s láskou vzpomínala na nyní už pradědečka, který jim svým výborným nápadem přinesl tento zlatý důl.

Po několika letech ovšem nastal problém, název firmy byl teď již značně dlouhý, a bylo velmi těžké najít tolik místa na kapotě auta, aby tam vůbec „Trabant,Trabant, Trabant, Trabant & Trabant“ mohlo být napsáno. Proto se rodinná rada usnesla, že se název jednoduše bude zkracovat pomocí mocnin, na úspornější „Trabant5“ Všichni ve firmě byli spokojeni, aniž by tušili, jaký problém se na ně řítí.

Bylo již skoro tradicí, že prvorozené dítě bylo vždy mužského pohlaví, a tak celou rodinu velmi zaskočilo, když se poslednímu Trabantovi v řadě narodila dcera. Všichni z toho byli tak šokování, že zprvu ani nevěděli, jak ji pojmenovat. Ve firmě začalo být poněkud dusno, bylo jasné, že nikdo nedopustí aby se firma jmenovala
„Trabant5 & Trabantová,“ a co teprve kdyby si snad dívka vzala někoho s jiným příjmením!

Nezbývalo tedy doufat, že se příště narodí syn. To se ovšem nestalo ani příště, ba dokonce ani přespříště, a když se synek nenarodil ani napočtvrté, bylo jasné, že rod Trabantů vymře po přeslici.

Napětí, které se v rodině Trabantově dalo krájet se bohužel přeneslo i za práh firmy a možná jen shodou okolností nabídek bylo ze dne na den stále méně a méně, až se jednoho dne se stalo, že nabídka nebyla ani jedna. A tak aby firma nemusela potupně vyhlásit bankrot, vyhlásil nynější ředitel Trabant její uzavření. A jelikož se každá ze čtyř dcer provdala a nenechala si své proslavené dívčí jméno, rozpadl se spolu s firmou i světoznámý rod Trabantů.

„Ještě, že se toho nedožil praprapradědeček Trabant,“ povzdechl si Trabant junior4, když naposledy zamkl svou ředitelskou kancelář a venku klíče zahodil do nejbližšího kanálu na znamení definitivního konce.

Redakční úpravy provedla Alisma Bailly Fisto