5. kapitola – Nečekaná procházka

„To je můj bratr Irlen,“ ukáže na něj Irelan, „mladší..“ „Velmi mě těší,“ usměju se na něho a hladově se podívám na dobroty na stole, které tak nádherně voní. „Jen si dej a neostýchej se,“ zasměje se Irelan a sám si nandá na talíř. Irlen začne také jíst, i když cítím, že mě pozoruje a to celou dobu, co jím a že jím pořádně. Právě proto mi i delší dobu trvá, než svůj hlad ukojím a pánové klidně čekají, než budu mít dost. Už mi skoro praskají šaty ve švech, když se nakonec rozhodnu odložit příbory. „Ester,“ osloví mě Irlen, „nešla by ses tak za půl hodiny se mnou projít?“ zeptá se mě zdvořile a s milým úsměvem na tváři. „Samozřejmě, že ráda,“ přitakám, vstanu od stolu, což způsobí,...