Polámaná křídla

Oči plné bolesti a hněvu,

poslední tóny rekviem

Melodie hraná beze zpěvu,

loučí se se svým životem.

Ruce, co v pěst se zatínají,

nohy, co marně hledají zem,

plameny svíčky skomírají,

poslední prosba – poslední tichý sten.

Na tvrdou zemi dopadla kapka,

krvavá strůžka mezi křídly.

Jak bezvýznamná mapka,

táhnoucí se pekelnými vřídly.

Bílé šaty na cáry roztrhané,

na těle jizvy jak rozeklané břehy,

ruce ke kříži připoutané,

těžkými, kamennými hřeby.

Naposledy zvedá hlavu,

anděl modlící se za svou spásu.

Na krku dřevěný kříž,

okolo něj jen matná mříž.

Klec, ze které není úniku,

kam zavřeli divokého tvora,

blíží se ke svému zániku,

bez víry pro trochu dobra.

Polámaná křídla,

slza kanoucí po tváři,

poslední jiskra v zoufalství zaplála,

pak zhasla, naděje padlého anděla.

Na kopci, u řeky vinoucí se k městu,

na kříži obloženém kamením,

spí s vypáleným znamením,

ten, co již ukončil svoji cestu.

Redakční úpravy provedla Janel Weil.