O prostém seznámení tří zmijozelských studentek

Augusta přišla do pokoje jako první a okamžitě si zabrala postel u okna a nejvyšší poličku ve skříni. Co je jí po těch dvou dalších? Věděla, že tu s ní bude bydlet kolejní primuska Tristanie, čehož se z hloubi duše obávala, ale předem se rozhodla, že si od ní nedá poroučet. Tu druhou dívku vůbec neznala – pravděpodobně to bude prvačka, pomyslela si. A nebo snad ještě druhačka, o které není moc vědět.

Aniž by pomýšlela na povlékání nebo vybalování, svalila se na postel, vytáhla z jedné kapsy hábitu dlouhý svitek pergamenu a začala si pročítat seznam letos vyučovaných předmětů. U těch, které ji zaujaly, si dělala brkem puntík, u takzvaných "bodožroutských" předmětů kolečko a ty, které ji nezajímaly, nebo se vědělo, že daný profesor dává málo bonusových bodů, nedejsalazare žádné, rovnou škrtala.
"Ach, Salazare," povzdechla si, když jí hlavou znovu proběhla myšlenka na její dosud nedorazivší spolubydlící. Celé si to dovedla živě představit – ta prvačka se bude pořád na něco ptát, třeba jako "a kde se přihlásím na předmět?" nebo "proč mě nechtějí pustit do té učebny?", ona sama čas od času vypění a Tristanie je pak bude obě konejšivým a smířlivým hlasem uklidňovat.
Vtom zaslechla na schodech dupot, jakoby někdo chtěl za každou cenu dupnout na každý schod zvlášť a v nejlepším případě ho prokopnout. Augusta se snažila co nejvíce předstírat, jak je zabraná do předmětů, ale ve skutečnosti periferním viděním stále sledovala otevřené dveře.
Dovnitř nakoukla hlava s růžovými pačesy.
"Ahojky… nevíš, jestliže tohle konečně ten správný pokoj?" špitla dívčina. Měla téměř neznatelný předkus.
Augusta se musela nad absurdností toho dotazu pousmát. Vyklonila hlavu z postele a místo odseknutí "jak to mám vědět" slyšela sama sebe, jak říká: "No, jestli jsi Zuzana, tak je to více než pravděpodobné," a Augusta pozvedla jedno obočí, "mimochodem, proč jsi tak strašlivě dupala?" nemohla si odpustit.
"Počítala jsem schody! A Zuzana jsem!" zasmála se zvonivě růžovovlasá a vstoupila dovnitř i se svým kufrem na kolečkách. "A ty jsi Augusta nebo Tristanie?" široce se usmála a kopla do kufru, který se skřípěním odjel ke zdi a vydal hlasitý výkřik, když do ní narazil a přepadl na bok.
Augusta se trochu proti své vůli hlasitě rozesmála. Vstala z postele, natahujíc ruku k Zuzaně.
"Augusta."
"Zuzana," řekla trochu zbytečně Zuzana. "Takže ty nejsi ta primuska, viď?" zeptala se tónem, ze kterého Augusta nemohla rozpoznat, jestli to Zuzanu mrzí, nebo se jí ulevilo.
"No, vidíš snad někde odznak?" přivřela Augusta oči a znovu zvedla jedno obočí.
"Ne, ale třeba si ho vzali domácí skřítci na vyleštění," zasmála se Zuzana, vydala se zvednout svůj ubohý kufr – Augustu ani nenapadlo podivovat se nad tím, proč je asi tak oprýskaný -, klekla si ke skříni a začala si vybalovat oblečení do spodní poličky.
Augusta se vrátila ke svým předmětům. Zbylo jí jich deset, přičemž čtyřmi si byla stoprocentně jistá a zbývajících šest hodlala zredukovat na polovic.
"Ahoj," uslyšely náhle dívky ode dveří sametový hlas. Stála tam vysoká dívka tmavé pleti a kočičích očí se zlatým odznakem na bujné hrudi.
"A ty musíš být Tristanie!" přiběhla k ní Zuzana. Primuska jemně kývla a potřásla si s ní rukou. "Strašně ráda tě poznávám," zazubila se Zuzana. Augusta se přistihla, jak lehounce žárlí, že na sebe Tristanie strhla Zuzaninu pozornost.
"Kterou postel jste mi nechaly?" rozhlédla se Tristanie po pokoji a s úsměvem zamrkala Augustě na pozdrav. "Ach ano, uprostřed, v pořádku, už jsem si dávno zvykla…" Lehkým pohybem ruky za sebou jakoby na neviditelné šňůrce přitáhla tři vznášející se kufry, které se samy vybalily do zbývající police. Většina Tristaniiných věcí byla zelená, třpytila se stříbrem a zářila novotou.
Takhle vypadá člověk, který si to s penězi umí zařídit…. pomyslela si trochu s úsměvem Augusta. Ne že by s nimi ona sama měla problém – její nebelvírský ctitel byl celý bez sebe, kdykoliv jí mohl koupit nějakou novou kolekci z Butiku Madame Malkinové, případně spoustu šperků. Už jen k tomuhle jsou nám červení dobří…. zachichotala se v duchu.
Několika dalšími jednoduchými pohyby si Tristanie převlékla postel do světlezeleného povlečení, vytáhla si stejný svitek pergamenu, jaký držela v ruce Augusta a začala taktéž škrtat. Teprve po chvilce si všimla, že na ni Zuzana a Augusta stále zírají.
"Ech – vypadá to efektně, že?" zahihňala se. "Ale ujišťuju vás, že jsem vás nechtěla nijak záměrně ohromit, nýbrž tahle drobná kouzlíčka dělám z čiré lenosti."
"Tohle bude opravdu zajímavý školní rok," usmála se Augusta.