Karolína Ambrosie aneb Krása je pomíjivá

Ač to tak na první pohled nevypadalo, s Karolínou nebylo ani zdaleka lehké pořízení. Ach ano, měla půvabné rysy ve tváři, hedvábné lesklé černé vlasy a postavu, pro kterou by spousta lidí dobrovolně skočila z hlavní Newianské věže. Jenže hned na druhý pohled jste si všimli nepřirozeně modrých očí a pak už to bylo jenom horší. Shlížely na vás z výšky sto osmdesáti centimetrů povýšeně a Karolíně stačily tři sekundy na to, aby vám beze slov sdělila, že jste ten největší ubožák na světě a vůbec, jaktože se jí opovažujete pohlížet do očí?!

Pokud jste řeč očí nezvládli – většinou proto, že vás více zaujala její ňadra dmoucí se ve výstřihu hnědých šatů, nebo dlouhé nohy, které rozparek odhalil při každém kroku (nikdo z těch, kdo kdy viděli Karolínu Ambrosii, by se neodvážil souhlasit s výrokem, že hnědá je asexuální barva) – udělala jediný pohyb rukou a pořádně jste si rozmysleli všechno, co jste kdy chtěli říct.
Poslední fáze spočívala v tom, že vám Karolína prostě řekla: "Krásný den" a čekala, co odpovíte.
V téhle situaci už byla drtivá většina lidí v koncích. Bylo to jako v nějaké hře, které nerozumíte – fungovala jen metoda pokusu a omylu, až na to že pokus byl vždy jen jeden. Karolína druhé šance nedávala.
Někdy se však stalo i to, že někdo dovedl odpovědět originálně, vtipně; zkrátka tak, že Karolínu zaujal a ona jej pak pozvala na drink – což de facto znamenalo, že mu udělila povolení pozvat ji. Nedělala v podstatě žádné rozdíly mezi muži a ženami, ji totiž milovali všichni. Při konverzaci u nepřiměřeně drahého pití, které vybrala samozřejmě ona, jste si museli dávat hodně velký pozor na každé slovo. Pokud jste řekli něco nevhodného, něco co ji uráželo, nebo něco, co se jí prostě nelíbilo, beze slova odešla a už jste ji nikdy nespatřili. Ona se nemusela nikomu zodpovídat.
Ale nakonec samozřejmě přišel konec. Všechno má svůj konec, i Karolína Ambrosie má svůj konec.
Umřela.
Ne, nespáchali na ni atentát.
Nezastřelila se.
Nepředávkovala se prášky.
Neskočila z Newianské věže.
Nic takového by přece neudělala, ani by ji nikdo nezabil – vždyť ji přece milovali všichni.
Prostě zestárla.