Z paláce Šalamounova: Rozpolcená
Je vidět, že restaurátorské práce jsou velmi složité. A my si to opět potvrdili, když se nám nepodařilo zachránit dvanáctý svitek. Nadšení restaurátorů možná i právě proto opadlo, a tak se k pracím na třináctém svitku dostavil pouze pan Nebelbrach Mechacha. Naštěstí je však velmi šikovný a pod jeho prsty se na světlo světa prodral nový příběh, který si právě můžete přečíst. „Jak to vypadáš?“ zeptal se Prospero své dcery Lady. „Copak takto chodí oblečená lesní víla? Měla bys nosit lehké šaty, ve kterých se dobře tančí na palouku. A ty boty, odkdy nosí víly boty? Musí tě tížit. Hodilo by se to možná pro lidskou princeznu, pro nějakou princeznu bojovnici, která chce být zároveň krásná, ale určitě ne pro dceru krále duchů. A co sis udělala se svými zlatými vlasy?...
Z paláce Šalamounova: Fontána vitality
Je tomu již drahně let, kdy jsme mohli společně restaurovat svitky ze zdejšího paláce. Tehdy jsme se společnými silami snažili opravit deset svitků. Jen u devíti se nám to podařilo. Paláce zdi začaly praskat a nebylo bezpečné v nich setrvávat. Desátý svitek tak pohltil čas a nikdo již nezjistí, jaký příběh na něm byl sepsán. Naštěstí se podařilo očarovat zdi mocným kouzlem a je tedy možné do paláce opět vstoupit. Zrestaurování tohoto svitku se ujala slečna Arietty Liella Minette. Je tomu už dlouho, předlouho, co žil člověk jménem Izrahiah ze Síwy. Byl to muž velice moudrý, vzdělaný a uvědomělý, miloval vědu a umění a žil životem, který by mohl být příkladem pro mnohý lid. Kromě toho byl také známý a úspěšný – býval považován za jednoho z nejmoudřejších Egypťanů,...
Z paláce Šalamounova: Symbol dekadence
Poprvé se na restaurátorských pracích podílel muž. Tímto mužem je Nebelbrach Mechacha. „Marie, myslím, že bys neměla opovrhovat tak výhodnou partií,“ promluvil konečně otec. „V Praze není snadné najít ženicha, který by byl zabezpečený, mladý a kultivovaný.“ „Rozumím vám, otče. Také chápu, že pan Koutný je hoden stát se členem rodiny Rothů. Avšak srdce mě k němu neváže, mám jiných tužeb, nežli být jeho ženou.“ „To ti plete hlavu ten poštovní úředník, co si hraje na šlechtice.“ „On je potomkem starého šlechtického rodu. Jako vše je dnes v úpadku, i šlechta je úpadková, však stále vznešená.“ „To jistě. Poslední zdegenerovaný potomek starého šlechtického rodu. Tím by dnes chtěli být všichni, kdo nic pořádného neumí. Naše vlast ale potřebuje pozitivní práci. Kdybys...
Z paláce Šalamounova: Naděje
Tentokrát byly restaurátorky dvě – jeden svitek zrestaurovala Cerridwen Lowra Antares. Dřív bývala Nadějí. Lidé na ni spoléhali, když bylo všechno ostatní ztraceno. Někdy pro ně byla tou poslední možnou variantou, jak nezemřít, jak zvládnout důležitou věc, jak najít osudovou lásku nebo třeba i jak prostě jen přežívat. Někteří se na ni stali zcela závislými. Jen tak seděli a čekali a říkali si, že dokud ona nezemře, bude vždycky šance, možnost. Pojmenovali ji Naděje a dávala všem radost, sílu, odhodlání nebo impuls k tomu, aby všechno v okamžení nezahodili. Někteří jí záviděli. Jiní jí opovrhovali. Byli i tací, kteří v ní nevěřili. Ale zdaleka nejhorší byli ti, které někdy, nedopatřením, zklamala. Chodila po světě a plnými hrstmi rozdávala svou moc. Dělala...
Z paláce Šalamounova: Svatozář
Tentokrát byly restaurátorky dvě – jeden svitek zrestaurovala Anseiola Renine Ravenclaw. Tisíce mlčících světů vrývají se mi do básně. Skrápím je mlžnými vlasy, ukládám ke spánku a doufám v zapomnění. Trhám mouchám křídla – a směju se do vánku – směju se, směju a pláču … směju a lituju … lituju a směju … a směju … a polykám. Utíkám a nehledám cestu zdechlou zelení. Utíkám a nehledím na šlápoty a šeptám bouři … a vánku spílám … a raději utíkám než běžím, neb je to slovo další a perfektně vystihuje pomalost šneka, se kterou utíkám od tebe, ještě však schovaná ve tvé náruči … a zapomínám cestu k tobě, k sobě samé … Utíkám hebkou hádankou. Plazí se mi po tváři, snad jakoby s omluvou … a plazí a kutálí … a já nevím, co chce, tak ji posílám dál o dva domy, sedm...
Z paláce Šalamounova: Jak se tvoří hrdinky
Další restaurátorkou se stala Elyssea Ellesméry. Pohlédla do zrcadla a její odraz ji plně uspokojil. Pročísla si vlasy ještě jednou, pro jistotu, našpulila rty a upřeně se pozorovala. Opravdu to není tak špatné. Odstoupila a zkontrolovala si záhyby šatů a střevíce. Musí přece vypadat dobře. „Jsem já to hezká holka,“ poznamenala nahlas a konečně se od zrcadla odvrátila. Pak se rozhlédla po pokoji, usmála se a odešla z pokoje. Její počínání sledovaly s nelibostí dvě sovy. Seděly na římse za oknem a sledovaly dívku stejně upřeně, jako ona sledovala svůj odraz. „To je husa,“ podotkla sova. „Hele, neurážej husy, jednu znám a je to celkem fajn… husa,“ ohradila se sova. „Možná je trochu slabší inteligence, no…“ „Chceš tím říct, že počet jejích mozkových buněk...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
