Paní jezera
Kapky vody padaly do jezera a já jsem se nad něj nenápadně nakláněla. Kapuci jsem si stáhla víc do obličeje a klepala jsem dál vytrvale kosu. Podzimní dny byly chladné a vítr foukal už velmi studený, navíc jsem takhle nad jezerem už stála dobrou půl hodinu. Zebala mě hlavně hlava, která byla zoufale už řádnou chvilku plešatá, ale stále převládala nejistota do neznámých končin jezera skočit a popasovat se s tím, co by tam na mě mohlo čekat. Chodím se k jezeru dívat často – za sluníčka, za deště, ráno i večer, ale vůle a odvaha mi chybí. Hledám v sobě kapku nebelvírské krve, ale bohužel té mi nebylo dáno do vínku. Zbaběle se otočím zády k jezeru a ke kapkám deště, které mi stékají po obličeji, se přidají i slzy. To neumím zatnout zuby a překonat se? Ani když...
Alchymista
Můj příběh je už hodně starý. Ale miluji ho. Vypráví se v naší rodině každý rok o Vánocích a pokaždé v něm nacházím něco nového, co jsem ještě před rokem nedokázala slyšet, nebo přijmout. Ten příběh je o síle mysli, touze, víře a odvaze překonat všechny překážky. Je i o lásce ke svému poslání a dosažení cíle, za všech okolností. Možná se zdá, že vlastně s Vánoci nijak úzce nesouvisí, ale to je jen na první pohled. Samotný příběh odkrývá tajemství, která jsou možná právě v období Vánoc, kdy se dějí zázraky a lidská srdce ožívají. Někdy láskou a pokorou, jinde zas bolestí z odloučení. Ale teď už vás vezmu daleko do staré Anglie. Doba středověku tam byla zapsána brkem géniů a architekti zas zanechali svou stopu v nádherných stavbách kostelů i honosných...
Čarodějné oko
V odlehlém, mlhou zahaleném údolí uhnízděném hluboko v srdci černém hustém lese žila samotářská a tajemná čarodějnice jménem Seraphina. Byla známá po celé zemi pro svůj jedinečný a mocný dar – oko čarodějnice. Seraphinino oko se nepodobalo žádnému jinému, protože mělo schopnost vidět za hranice obyčejné říše, do světa magie a záhad. Seraphinino nápadné smaragdové jediněčné oko od mládí přitahovalo pozornost všech okolních vesničanů. Šeptali si příběhy o jejím domnělém čarodějnictví a věřili, že její neobvyklé oko dokáže předvídat budoucnost, léčit nemocné a odhalovat skryté pravdy o jejich životech. I když byli obezřetní před jejími schopnostmi, tajně hledali její vedení v dobách nouze a opatrně obcházeli temný les, aby mohli na chvíli tuto osobu...
Mlhavé zoufalství
Otevřu oči. Přivítá mě bolest hlavy a oranžová mlha. „Marku?“ Nic. Hlavně nepanikařit. Soustřeď se na realitu. Jak jen to bylo? Pět věcí, které vidím? Vidím jen tu zatracenou mlhu! Soustřeď se na dech. Nádech, výdech, nádech, výdech. Bude to dobrý. Musí. Podobné věci už si zažila stokrát. Denis na tom trval. Že prý se kdykoli může něco pokazit. Jenže Denis je v bezpečí, na centrále. Jsi tu jen ty. A Mark. „Marku!“ Nic. Slyšíš jen svůj přerývaný dech. Kolik ti vlastně zbývá vzduchu? Pět minut?! Jak dlouho jsi byla mimo?! Ne, nesmíš panikařit, musíš šetřit vzduchem. Musíš najít Marka. Musíš to zvládnout. Zatracená mlha. Zatracená touha dokázat Denisovi, že už jsem připravená. Říkal, že mám počkat. Že si mám projít ještě pár simulací....
Čarodějné oko
Elsamir bol veľmi neobvyklý chlapec. Veľa času trávil v knižnici, zaujímal sa o symboly a rôzne artefakty. S rodinou tiež veľa cestoval po svete, preto sa dohovoril štyrmi jazykmi a spoznal sa s mnohými ľuďmi. S niektorými si pravidelne dopisoval, či vymieňal pohľadnice. Fascinovali ho rozdiely medzi jednotlivými národmi a snažil sa o nich zistiť čo najviac od svojich priateľov po celom svete. Jedného dňa sa na cestách po Škandinávii zoznámil s dievčaťom menom Gizel. Vedeli spolu viesť rozhovory, ktoré trvali celé hodiny. Jeho sestra Kristin si z neho kvôli tomu rada uťahovala. Elsamirovi sa zdala Gizel veľmi zaujímavá, lebo sa správala a tiež rozprávala inak, ako ktokoľvek, koho poznal. I keď si nevedel presne vysvetliť, čím to je… V jedno utorkové...
Zašitá ponožka
Další den, který se blížil ke konci, další prádlo, které potřebovalo nutně sprchu a další chlapcova návštěva prádelny, aby si své oblečení vypral. Phil nečekal, že v tuto dobu v prádelně někoho potká, přeci jen bylo kolem půlnoci, takže ho velmi zarazilo, když vešel dovnitř a na jednom z křesel seděl černovlasý kluk v jeho věku. Nejprve ho nepoznal a považoval ho za neznámého, ale po jeho pootočení se zarazil. Robin. Robin, který ho v dětství šikanoval a on z toho musel začít docházet na terapie. Udělal mu ze života peklo a Phil doufal, že už ho nikdy neuvidí. A teď tu seděl se stále stejným úšklebkem ve tváři a stejně zelenýma očima, které dokázaly okouzlit každého. Vůbec nevypadal jako člověk, který by byl schopný šikany. A proto mu to častokrát i...
Žába z oceli
Freya opatrně rozbalila krabičku čokoládové žabky a zkušeně po žabce hmátla, aby ji nacpala do pusy. Ač se snažila být nenápadná, někdo si jejího počínání přeci jen všiml a celou síní se najednou nesla zpráva, že Freya onu žabku snědla. Sotva stačila olíznout poslední cukající se nožku, už se do dveří síně valila madam Barbara. Funící jak lokomotiva a rudá jako kolejní znak Nebelvíru, vybafla na mladičkou studentku. “Vyp-liv-nout! Fuj je to!” Lapajíc po dechu propalovala studentku, která si ještě provokativně olizovala prsty ušpiněné od čokolády, čímž madam namíchla ještě více. Žel Merlinovi profesorka nemohla studentku pověsit za palce u nohou do studeného sklepení, mávla tedy jen hůlkou a proměnila studentku v žabku, v posledním zoufalém činu, jak žabku...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
