Do poslední kapky 1.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Její tichá postava tiše nutila své ruce vyťukávat devítimístné telefonní číslo objevené v inzerátu v denních novinách. Měla toho dost, a přestože uvnitř znala pravdu, chtěla si být jistá. Chtěla ho vidět, vidět při tom. Nalhávala si, že to je jen iluze, nevinné cukrování. „Ano, tady Melanie Stripsonová,“ odpověděla mužskému hlasu uvnitř sluchátka. „Měla bych pro vás zakázku…“ * O několik minut později se natáhla pro svoji...
Ty
Slzy mi po tvářích stékají, na tebe vzpomínám. Tolik jsme toho zažili, tolik se toho přihodilo nám. Ty časy už odešly. Ty tu pro mě už nejsi.
Vrbový proutek – říjen
Vítěz říjnového kola soutěže čítárny pod vrbou je už znám. Kdo se jím stal? Čtěte dále. Od prvního do patnáctého listopadu probíhalo hlasování, kdy všichni obyvatelé hradu mohli zvolit v říjnu vydané dílko, které je nejvíce oslovilo, a poslat mu svůj hlas. Takto jste mohli vybrat až tři příspěvky, ten první získal body tři, druhý dva, třetí jeden. A pak byl sestaven žebříček vítězů. Jak celé hlasování dopadlo? 1. místo – Svět Jiných – Siny de Sorrow 2. místo – Kapitola první: Marlock – Petr Soukup 3. místo – Poslední sbohem – Elizabeth Gibsonová Další nominovaná díla: Řeka v Tobě teče (Nicholas McElen), Slzy pro polštář (Kristie Smithová), Na to se pije nejlépe (Kalira Sionská), Jak psát drabble (Bilkis Blight), Tmavomodrý květ...
Barbara Ellen
Balada o Barbaře Ellen, známé také jako Allen nebo Allan – lidová balada z krajů Skotska či Anglie.Stalo se tak v máji milostném, když zelené pupeny rašily, milý William umíral na smrtelné posteli z lásky k Barbaře Ellen. Poslal za ní služebné vozem, na místo, jež obývala měsíce, říkajíc nyní k jeho loži přijít musíte, pokud Vaše jméno jest Barbara Ellen. Tak pomalu a pozvolna vstala poté, a pomalu šla nocemi za ním; a jediná vyřčená slova k němu: „Mladý muži, myslím, že umíráte.“ Jak tak procházela každým polem, zaslechla umíráčku zvonění. A s každým krokem bylo těžší říct na ní, jak odvážná Barbara Ellen. Matka, matička postel ustlala, krásně dlouhou a hladkou, sladký William umřel dnes, v noc krátkou, a já pro něj umřu zítra. Pochovali ji na...
Red Rose – druhá část
Ahoj, jmenuji se Sydney. Je mi 17 a bydlím Applewoodu, malé vesničce nedaleko Londýna. Ve středověkém světě existuje jedna utajená skupina lidí, kteří si říkají Alchymisté. Míchají lektvary, uzdravují lidi a pomáhají všem v nouzi. On vlastně za zástěrkou vašeho středověkého světa existoval ten náš. A nejen v Applewoodu. Na celém světě je plno takových utajených městeček. Jak jsem předpokládala, voda byla doplněna a kněz se šel převléknout. Dolila jsem tedy zbytek vody a rozběhla se ke dveřím do naší části. Vtom jsem za sebou zaslechla kroky. Neohlédla jsem se a vběhla do dveří. Hlasitě jsem je přibouchla a bez dechu doběhla do naší pracovny. Nikdo v ní nebyl. V osm už mají všichni nějakou práci. Položila jsem dřevěnou vázu na stůl, dala na ní taktéž dřevěné víko...
Lyrika a smutek
Dívka kráčí po chodníku, boty v ruce sevřené, balancuje po patníku, paže jemně zjizvené. Přemýšlí o svém životě, který nemá smysl, náhle spatří malé kotě, upře na něj mysl. Kotě leží schoulené jak nejkrásnější klubko, oči stále zavřené, svítí na něj slunko. Pohne se a stále sní, sní svůj krásný sen, děvče smýšlí, co jen smí, snad pohladit jej jen. Dotkne se jemné srsti, křehké jako pírko, cítí vůni vonné masti a opráší mu smítko. Zdvihne kotě, hladí jej a poprvé v životě šťastná trošku je jen.
Dvě čárky a pak jedna
Naučit se chápat slova, to dá někdy zabrat. Lepší je to zkusit znova, když to nechceš zbabrat. Dvě čárky a pak jedna, baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou smála ses jak opitá. Srdcem prošel zášleh lásky, zrychlil se ti tep. Neodpovídá na otázky, v srdci jenom ostrý střep. Nejdřív slza, potom druhá, další, další, lásku střídá. Přetrhla se věčná stuha, on si jenom v klidu snídá. Dvě čárky a pak jedna. Baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou stála jsi jak přibitá. Malá slza z oka stekla. „Miluju tě,“ tiše’s řekla.
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
