Subsalixské Vánoce
Rok se s rokem sešel a jen za pár dní se vrba opět rozsvítí vánoční září a vydá dárky, které jste pod ní nechali.I když závěje sněhu letos čekat nemůžeme, není to důvod, proč klopit hlavu. Vánoční radost je totiž skrytá jinde – v myšlenkách. Kouzlo Vánoc se skrývá v každé hřejivé myšlence, kterou věnujeme našim blízkým, těm, na kterých nám záleží. A co může u srdce zahřát více než dárek vlastníma rukama, vlastními schopnostmi vytvořený? A proto jako již tradičně posílejte svá básnická či prozaická dílka v dárkovém balení přes soutěž Subsalixské Vánoce, aby si je ti, kteří jsou pro vás důležití, mohli na Štědrý den pod ozdobenou vrbou rozbalit. Více informací naleznete v...
Labyrint života
Tuláci opět bloudí V labyrintech lásky Který konec je ten pravý Snad mohla bych říct Bez nad sázky Že nikdo vám nepoví Všechny končí slepou uličkou Tak proč hledat východ S krásnou sudičkou Když někdy je tak sladké Nenacházet konec Každý jednou oslepne Z touhy i z poznání Že celý život hledal Začátek i vyznání V bludištích plných lásek Které nikam nevedou
Láska
Snad jsou všichni hluší! Toužím! Toužím! On stále prosí, prosí s tak velkou mocí, že nemůžu neslyšet. Toužím Tě naplnit, toužím Ti dát, toužím Tě milovat, toužím až na smrt opakovat, že jsi mojí jedinou vybranou, mojí jedinou a milovanou! Chtěj to slyšet a neboj se! Věř mi! Nemám nic, ale dám Ti sebe. A já, Tvůj Bůh, se mnou i celé nebe. Už nejsi sama, vidíš? Cítíš? Já jsem tu hned vedle Tebe! Miluji Tě! Věř mi, ne víc než já Tebe – můj důkaz, vidíš, kříž. Pojď za mnou! Řekni, že chceš, a já si vezmu Tebe!
Hořkosladce – první část
Hedvábné závěsy tiše tančily s vánkem. Jako žena těhotná pampeliškovým kotoučem Slunce se probudila do něžného májového rána. Víčka slepená pylem spánku se unaveně otevřela. Uvnitř nekonečných tůní hladin modrých očí se zrcadlila veškerá hra barev jitřní přírody.Schoulené sedmikrásky se pomalu otevíraly konejšivému teplu paprsků, pramínky vodopádu Beátiných vlasů políbené zrzavými tóninami protkávaly zlatavé nitky oblohy. Opatrně ze sebe shrnula saténovou přikrývku, bosými chodidly ochutnala hřejivou podlahu ze sakurového dřeva. Procházela se okolo akvamarínových zdí, podobná mořské panně schované na okraji útesů. Sladký domov. Netušila, že se v jeho poklidných vlnách může úplně roztříštit. S lehkostí víly se vyšvihla na parapet, voňavé lůno hlíny bylo nedaleko...
Čárov: Jedna věta
Tato povídka je o dívce, které jedna věta změnila život. „Stěhujeme se.“ Tato slova mnou projela jako břitva. „Cože?“ zalapala jsem po dechu, slzy začaly stékat a máčet tvář. „Musíme, tvůj otec nás našel,“ slovo otec vyplivla s opovržením. „A kdy se chceš stěhovat?“ zamračila jsem se na tašku na mamčině rameni. „Teď!“ to mě dorazilo. „Ale-.“ „Žádné ale, jedeme, Emily!“ Chtěla jsem jí říct, co můj život, mí přátelé, ovšem nebylo mi to souzeno. Naposledy jsem se zahleděla na stěny, které tu byly od mého narození až do této doby. Bude mi chybět můj domov. To slovo jako by za pouhých šestnáct let nabralo určitý význam. Však teď ho ztratilo, aspoň pro mamku. Pomohla jsem jí vzít kufry...
…
Strach strach strach těžký rachot zubů prokousnutá dáseň hustá horká prvokrev valí se valí se valí se zmačkaný kapesník kolem špína špína nesněží neprší nesvítí slunce jen nic nic nic.
What we desire
Tak blízko jsem u toho, ale stále nedošáhnu na to. Uniká to mému doteku někde v dáli soumraku. Když je na očích, netoužíme to vzít. Jednou to ale zmizí, teprve se to projeví. To, co jsem chtěla nejvíce, to, co zářilo jako slunce. Byl tu vždy, když bylo třeba. Úsměv jako záře světla. Tiše tu stál, až se rozplýval. Když už zmizel z mé strany, všimla jsem si té rány. Marně tápu ve tmě, stejně není nikde. Ten úsměv už neuvidím, marně se snažím…
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
