Pro Dunstana
Vánoční dárek od Any Dawson pro Dunstana Merryweathera. Jednorožci vládnou světu! Hlavně ti růžoví! Převlíká se to třikrát denně. Rozčiluje se to, protože růžová má o chlup jiný odstín, než má mít. Není správný počet třpytek. Ale je to s tebou jednoduchý, Duníčku, stačí někde nenápadně pohodit pastelky a na pár hodin jsi zabaven. Bez tebe by byla v koleji totiž hrozná nuda. Nezapomeň všem ukázat svoji speciální techniku na rozbalování dárků, akorát prosím jen částečně, aby kolej nevymřela smíchy. No prostě ti přeju ty nejjednorožcorůžovopuntíkatostřelené Vánoce! Hlavně hodné redaktory, kteří dodržují uzávěrku, aby ses nemusel tak rozčilovat, jinak tě jednou z toho vážně trefí. Vidíš? Já umím být i hodná! Nemůžu tomu...
Pro Larrie
Vánoční dárek od Any Dawson pro Larrie Larstonovou. Pro Její Výsost od pokorné služebné :-* Prochází se výsost, poddaní se klaní, načechrává šaty, zírají jen na ni. Nosánek nahoru, vyšívaná vlečka, aby nezakopla, malá princeznička. Naoko si hraje na carevnu největší, jen co palác ji skreje, šaty dál neřeší. Nahodí montérky, nazuje holinky, do chléva utíká, vepře tam uvítá. Podrbá, nakrmí růžové prasátko, hnůj, bahno, sláma a žádné zrcatko, sama od sebe to ovšem nedělá, pasáček prasat práci jí obstará. Oba dva, šampónci, na míle voní, za práci, když chtějí, vzít ale umí, dvojí životy před světem tají, jiným to samé vyčítají. Any a Dawsonka milost rádi mají, možnost rejpnout si ale ujít...
Pro Olivera
Vánoční dárek od Any Dawson pro Olivera McCollina. Olíku, jsi jako kofola, prostě originál! :-* Ja! Ja! Ja! Nein! Nein! Nein! NiC ja! NiC da! NiC da! Ne! NiC neda! NiC neda! Cola, cola, cola! Nechcete rovnou basu? Ja! Ja! Ja! Nein! Nein! Nein! NiC ja! NiC da! NiC da! Ne! NiC neda! NiC neda! Cola, cola, cola! Ja! Ja! Ja! Nein! Nein! Nein! NiC ja! NiC da! NiC da! Ne! NiC neda! NiC neda! Nejlepší na tom je, že tomu rozumí pouze tři lidi, Olíčku. A protože jsou ty Vánoce, tak o tobě budu výjimečně tvrdit, jak jsi rozkošná obludka a že se tímto vykoupím z povinnosti kupovat dárek. Ty jsi obludka nejdokonalejší!
Tak co, už máš dárky?
Drabble Tak co, už máš dárky? Nejběžnější věta, která nás pronásleduje během adventního času. Nejen, že se lidé v tuto zvláštní dobu přestávají ptát, jak se máme a jak se daří, ale navíc přechází do ofenzívy. Je to ryze útočná, nebezpečná věta. Naprosto naruší náš klid a pohodu, protože v daný okamžik zjistíme, že dárky nemáme a nebo že nám nějaký pro nám drahou osobu chybí, a co hůře, vůbec nevíme, co bychom jí měli pod stromeček nadělit. To v nás vyvolá paniku. Na nejbližší osobu proto vypálíme bez varování: „Tak co, už máš dárky?“ (Ne, nemá. Je to v suchu.)
Simirajský bojovník – 5. kapitola
Správce Natovi a Fredovi poslední dva týdny uběhly velice rychle. Pomalu se začínali seznamovat s obyvateli vesnice a ti jim začínali věřit. Kluci se také seznámili s Tyrenovou nejmladší dcerou. Jmenovala se Lia a bylo jí šestnáct let, byla štíhlá, měla dlouhé tmavé vlasy a oči černé jako uhel. Fred na ní mohl oči nechat. Snažil se využít každé možnosti být s ní. Lia jim ukazovala okolí vesnice a učila je všemožné práce. Trávili s ní hodně času. Ona jim vyprávěla o království a oni jí na oplátku o své zemi. Natovi po celé dva týdny stále nešla do hlavy jedna jediná věc, jak to, že najednou vesničanům rozumí? Několikrát se na to ptal Lii, ale ta pokaždé jen pokrčila rameny a několikrát je také odkázala na svého otce. Byl to konec konců on, kdo je sem přivedl. Nate...
Kam kamenem nedohodíš
Romantická povídka, kde jde především o city a nikoliv činy. Lesiter je kouzelník, který měl složitý život. Ona je zamilovaná dívka, která mu nabízí druhou šanci… „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována…“ – William Shakespeare Lesiter postával venku a kouřil bublinkovou fajfku. Nevěděl, co si s Robi počít. Taková křehká, malá kouzelnice. Večer k němu přišla a pověděla mu o svých citech. Sám tušil, jak láska může bolet. A to měl na mysli tu skutečnou, pravou chemickou reakci, která se...
Lov
DrabbleElfka se prodírala houštinami. Stopovala kance, protože její rodina už týdny nejedla. Na stopě divokého zvířete byla už tři dny. Začínala mít halucinace. Párkrát se stalo, že střílela na vidinu a uvědomila si to, až když šíp prolétnul skrz kance, jako by tam nebyl. Normálně by ho zabila s jakoukoliv zbraní, ale teď… Byla asi míli od kořisti. Když zahlédla kance, nebyl tam jeden, ale dva. Podle stop usoudila, že jeden je jen halucinace. Ale který? Měla jen jeden pokus a čas na rozmyšlenou nebyl. A pak střelila. Kanec zakvičel, začal utíkat, ale pak padl k zemi. Elfka se usmála. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
