Netyka odsunul těžký litinový poklop od kanálu. Na hlavu mu dopadlo matné světlo pochodní a ozářilo smradlavé kanály pod ním. Když se vyplazil na studenou podlahu chodby královské věznice, nebyl si už vůbec jistej, zda to byl dobrej nápad. Statečnost a odhodlání ho nějak opustily. Ono sice byl mocnej čaroděj… ALE PRÁVĚ SE VLOUPAL DO NEJTĚŽŠÍHO KRÁLOVSKÝHO VĚZENÍ!!!
Slunce je ještě vysoko nad hlavou, tma tedy ještě nepřijde. Ale i tak by měli co nejdříve začít. Vždyť kdo ví, jak dlouho ještě vydrží světlo. Země se otočí jednou za dvacet čtyři hodin, Dirtac však jen za dvacet, ale třeba na takovém Barillu, tam je to pouhých čtrnáct hodin.
Zmateně se rozhlíželi kolem. Zelenou pronikavou záři vystřídalo tlumené červené světlo mající svůj zdroj v temně rudém slunci. To sice bylo alespoň dvakrát tak velké, jako jejich žluté, avšak dávalo mnohem méně světla. Pro jejich oči to však bylo velmi uklidňující, neboť je měli ještě velmi podrážděné ze svitu „Hvízdající planety“, jak jí občas mezi sebou říkávali. Byl to tehdy Mikův nápad a tak není divu, že se nyní Pete usilovně snažil vymyslet název pro tuto planetu. Nakonec to vyhrál název „Temná planeta“.
Desáté soutěžní dílo se právě představuje.