Na to se pije nejlépe
Bojím se svítání, té růžovosti
mladých rtů a bělosti prsou.
Mé spočívání v nečinnosti
odhodlané důvěrnosti
jak pohřbený v nevinnosti …
Bojím se svítání, té růžovosti
mladých rtů a bělosti prsou.
Mé spočívání v nečinnosti
odhodlané důvěrnosti
jak pohřbený v nevinnosti …
Každý z nás měl jistě nějaký ten dětský sen. Někdo si přál být popelářem, jiný kosmonautem. Hráli jsme si na svoje vysněná povolání, na maminky a tatínky, na pejsky či na hrdiny. Ale časem se všechna tahle alternativní realita začala podlamovat a bořit, až z ní do dnešních dnů zbyly jen trosky ukryté hluboko v našem nitru. Je to smutné. Ale ještě smutnější je, že když si snažíte své sny podržet a nedovolíte jim, aby se zničily, mají vás za blázna. Strčí vás za mříže a vezmou vám veškerou vaši volnost.
Nikdy nemůžete mít obojí a s volbou vám nikdo neporadí, ta je jen na vás. Realita nebo snění?
Většina z nás si zvolí realitu, protože je všeobecně považována za ten pravý svět. Ale co když tomu tak není? Co když mají pravdu Ti Druzí?
*
Pokojem čpěl zápach krve.
Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže.
Pomalu se srážela.
Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti.
Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu.
Voda mísící se s její vinou zrůžověla.
Všechno smyla.
Do poslední kapky.
*
Příspěvek do soutěže Drabble trénink 1, které mělo obsahovat větu Půlnoc dnes voněla krásně.
Svitky pergamenu · Ze zdí hradu
Z mimořádných důvodů úkolu do Literárního semináře se k vydání dostává i fan fiction inspirované světem HP.
Bohužel jsem byla nucena z prostor čítárny odstranit několik svitků.