Tempora mutantur
Už je to dlouho, co jsem si tuto dobrodružnou výpravu připravovala. Nebyla jsem na to sama, ale byla jsem hnacím motorem. A teď se to děje. Sedím u večeře a konverzují s rodiči, ovšem v duchu již slaňuji z okna dolů, kde by na mě měl čekat můj kamarád Felix. „Co známky ve škole, Jasmine?“ upírají se na mě pronikavé oči mé mámy. „Dobrý,“ odpovídám univerzálním slovem, které působí jako zaklínadlo, jelikož ani jeden z rodičů se již na nic neptá. Jediný rušivý element u stolu je teď momentálně má mladší sestra Peggy, která se rozhodla, že je velice zábavné mi okopávat holeně. Okřiknu ji, a za to si obě vysluhujeme kázání plus celý týden mytí nádobí pro mě a vynášení odpadků pro ni. Zbytek večera plyne jako obvykle. Po jídle si odkrucuji svůj první den...
Příběh o stvoření světa
Tento příběh jsem viděla během mé ranní meditace a ráda bych se s vámi o něj podělila. Měla jsem hlavu plnou toho, co mám dnes udělat a potřebovala jsem se uvolnit. Meditace mě vždycky uklidní a dá sílu do nového dne. To jsem ale ještě nevěděla, že během meditace mi před očima proběhne celý příběh o tom, jak vznikl život na planetě Zemi. Ten příběh mě uchvátil, a proto bych se s vámi o něj ráda podělila. Těžko říct, co mi tím moje mysl chtěla říct, proč mi zrovna tenhle příběh ukázala. Zdálo se mi o jedné bytosti, nádherné, jakémsi andělovi. Začalo to tmou, za chvilku jsem ve tmě viděla světýlko. Světýlko se postupně přibližovalo a já jsem si uvědomila, že se jedná o nějakou bytost. Byla smutná, protože byla sama. Miliony let jen plula vesmírem. Bytost samota...
Příběh (ne)obyčejného galeonu
Na počátku byla obyčejná hromádka kamení – nic zvláštního, ale prací mnoha skřetů a kouzelníků vzniklo něco zcela výjimečného – obyčejný galeon. A toto je jeho zcela neobyčejný příběh, který vám bude vyprávět. Ihned po vydolování jsem byl přebrán a přeprán. Dračím ohněm jsem byl roztaven a společná práce skřetů a kouzelníků mě slila a vyrazila. Ihned po ražbě jsem byl pečlivě zkontrolován. Deset skřetů mě postupně prohlédlo a konstatovalo, že jsem zcela čistý a bez jediné vady. I proto jsem mohl být po pečlivé dokumentaci předán do centrálního trezoru u Gringottů. Jsem galeon s číslem 657-232-105. Na mém čísle není nic výjimečného, a tak bohužel nepatřím mezi elitu. V centrálním trezoru se nás nachází tisíce. Mnoho z nás je čistých a bezchybných, ale i zde se...
Básníkův konec
* Básník sklání se k listu pergamenu, píšíc báseň začínající: Nezapomenu. Své bývalé city vyznává, prohraný boj stále nevzdává. Prosíc ji o milost, či o slitování, třebas jen o kousek smilování. Lásku na tisíc způsobů vyznává dále, „Mám tě rád, myslím na tebe stále.” Slzy stékajíc po básni, srdce ho láskou bolí. Celý svůj život věnoval jí, rozchod mu srdce nedovolí. Zahleděn v básni, příchod postavy nevnímá. Rukou své milenky, se zlomeným srdcem...
Tenkrát v parku
* Zavřená je hradní brána, zvečera i časně zrána. Všude zima, všude chlad, omrzliny, bída, hlad. Někteří už zmrzli docela, jak kdyby je zima zaklela. Pod sněhem jsme je pohřbili, aby na očích nebyli. Zavřena je hradní brána, zvečera i časně zrána. V zimě pláčeme potají, copak nás uvnitř nechtějí?
Jak Aurora překonala svůj strach z gumových kachniček?
Aurora byla mimořádně talentovanou kouzelnici s neuvěřitelnými schopnostmi. Její magické dovednosti překonávaly všechny ostatní kouzelníky v jejím regionu. Dokázala měnit podobu, ovládat živou i neživou přírodu, a provádět kouzla, která byla pro ostatní jen snem. Měla však jednu zvláštní slabost, která ji trápila od dětství – gumové kachničky. Od malička ji naprosto děsily gumové kachničky. Bylo to něco, co nedokázala překonat, a nikdy nezjistila, proč právě tyto bezvýznamné hračky ji tak vyváděly z míry. Možná to bylo tím, že měly tak podivný výraz na obličeji, nebo tím, že byly tak nápadně barevné a vždycky se zdály být připravené k tomu, aby něco vylouply. Aurora to však nedokázala vysvětlit. Celý svůj život se snažila gumovým kachničkám vyhýbat, což...
Chycená zlatonka
Maisey už pořádně kručelo v břiše. Že by si dnes zašla pro oběd dřív? Když výjimečně snídala tak brzy? Počkala na chvilku, kdy v krámku nikdo nebyl, rychle chytla klíče, napsala cedulku na dveře „Za 5 min jsem zpět“ a vyběhla. Venku pršelo, ale jí stačilo pár kroků. Šla jen ob jeden domek. Vstoupila do restaurace, a do nosu ji udeřila líbivá vůně pečeného masa, česneku a rozmarýnu. Říkala si, jaké má štěstí, že má tak skvělou restauraci hned vedle svého krámku se zeleninou. Rozhlédla se a usmála na všechny ty známé tváře. Bylo by bláhové myslet si, že tu v tuto dobu potká někoho nového. Lidé mají rádi tradice, a tak když jim na nějakém místě chutná, rádi si tam zajdou o polední pauze na oběd každý den. Proto i dnes seděl u malého stolečku v rohu pan Kloubek,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
