Starší příspěvky

Začalo to setkáním?
Nebo to byl první pohled?
Myslím, že to se jenom v pohádkách stává,
že se dívka zamiluje do neznámého
a neznámý už jí své srdce dává.

Rok se s rokem sešel a jen za pár dní se vrba opět rozsvítí vánoční září a vydá dárky, které jste pod ní nechali.

Tuláci opět bloudí
V labyrintech lásky
Který konec je ten pravý
Snad mohla bych říct
Bez nad sázky

Snad jsou všichni hluší!
Toužím! Toužím! On stále prosí,
prosí s tak velkou mocí, že nemůžu neslyšet.
Toužím Tě naplnit,
toužím Ti dát, …

Hedvábné závěsy tiše tančily s vánkem. Jako žena těhotná pampeliškovým kotoučem Slunce se probudila do něžného májového rána. Víčka slepená pylem spánku se unaveně otevřela. Uvnitř nekonečných tůní hladin modrých očí se zrcadlila veškerá hra barev jitřní přírody.

Tato povídka je o dívce, které jedna věta změnila život.

Strach strach strach
těžký rachot zubů
prokousnutá dáseň
hustá horká prvokrev
valí se valí se valí se …

Tak blízko jsem u toho,
ale stále nedošáhnu na to.
Uniká to mému doteku
někde v dáli soumraku.

Proč je mi tak těžké mlčení,
když vím, že na mě čekáš v tichu?
Já mám strach z toho kroku a stále hledám nějaké rozptýlení,
Chci mít v Tobě oporu,
ale nemám kde se chytnout.

Loď snů proplouvá tichou nocí,
do dávného přístavu míří.
Do zapomenutých míst se vrací,
ke spícím přáním se blíží.