Starší příspěvky

Znám jeden starý dům,
prachem pohlcený,
království pavoukům,
starý… Opuštěný…

Double drabble (200 slov), próza, bez pokračování.

Jednoho dne jsme se s kamarádkou rozhodly, že se vydáme na výlet. Plánovaly jsme, že výlet potrvá 3 dny. Jenže to jsme ještě netušily, co nás čeká.

Můj život začíná, rozevřu křídla. Jsem jen nevinný motýl, který od života očekává hodně. Rozevřu křídla, létám, nová etapa mého života začíná. Užívám si let, jsem nově narozený, úplně nový. Můžu dělat, co se mi bude chtít. Vidím život kolem sebe, jak se vše kolem rodí. Ale nemyslela jsem si, že to…

Mít nejlepšího přítele je velké vítězství,
když se venku sejdeme, následuje plácnutí.

Spolu dobrodružné výlety plánujeme,
jednou jsme se rozhodli, že na lodi vyplujeme.
Jo, pláže, tam bychom se taky jednou vydat chtěli, …

Dělám, že tě nevidím,
zpěv svého srdce neslyším.

Chovám se jako šílená,
bez tebe jsem smyslů zbavená.

Přízračná měsíce tvář rozlila inkoustu kalamář, nebesa zbarvila modř. Zubatý obzor cimbuřím hradu shlížel se v zrcadle tichého jezera s korunou z hvězd. Zapovězený hvozd šuměl šustivou sloku, ke spánku ukládal hrad i zvěř. Jen Velké síně jasné oči mrkaly bděle světlem radostnou zvěst, že přibylo učňů tajného učení, tajnosnubné múzy kouzlení, nesoucí jméno Magie. Šustění hábitů, veselí, smích, kročeje kroků mých plnily koutů tich, kamenných síní důstojnost, prostor pustou prostornost živily plností žitých zážitků. Žasnuli nad množstvím počitků noví studenti. Zázraky studia.

Sedět. Lhát.
Poklepává nohou o špinavou podlahu. Slyší. Slyší hlasy neznámých tváří.
Sedět. Podvádět.
Cítí naléhavost. Praská ve švech neznalosti a surového pocitu.
Sedět. Smýt. …

Ve skalnatém údolí, ve vesničce, kde bylo jen 5 domků a v níž se všichni znali, žil mladík, kterému neřekl nikdo jinak než podivín. Podivín asi bude, protože lidé tvrdili, že ho vídali posedávat před domkem s podivným předmětem podobným hůlce v ruce a slyšeli ho mumlat podivná slova. Prý jeho podivné chování mělo také účinek. Několikrát se prý stalo, že lidem z domu uletěla střecha či zmizel kus dobytka, který chovali u svých domků…

Krátký smutný příběh, kde se hlavní hrdinka trápí vzpomínkami na svého milovaného, který je po smrti. Stýská se jí po něm tolik, že těžko rozeznává realitu a myslí jen na něj. Procítěný romantický děj plný truchlení za milující bytostí.

Vše, čeho se dotkne láska, je nesmrtelné.
(Romain Rolland)