Starší příspěvky

Zavři oči, maličká,

jen na chviličku

a nemžourej!

Napřed bychom si měli říci, co to taková „amnesie“ je, jelikož se to našeho příběhu týká. Amnesie je náhlá ztráta paměti…

Dnes končí válka, hlásá

tabule na náměstí, chasa

tančí.

Na kolejích stával dům
z prázdných vagonů černých koní
z prázdných snů ještě loni
voněl po láskách
voněl po ohni

Zvonil telefon.
„Prosím,“ pronesla jsem do telefonu.
„Dobrý den, tady Skupa. Mohla byste dnes dorazit na poradu? Ve dvě hodiny?“ „Samozřejmě, budu tam,“ odpověděla jsem.

Slunci hrajou pohřební

však není to konec dní

ještě můžem tancovat! …

„Auuuuu,“ zavyji na měsíc a vracím se do lesa. Je úplněk – chvíle, kdy se ze mě stane něco magického. Ano, jsem vlkodlak. Každou noc se měním, i když nechci. Nebolí to – je to jako když si svlékáte oblečení. Trvá to chvíli, ani ne minutu a je to. Přála bych si být normální, ale nemohu.

Není cesty z toho místa, kam jsem došla za pár let,
nevěřím, že se odsud dostanu, že se vrátím někdy zpět.

Má duše se rozplývá, mysl se ztrácí,
strádám realitu, ale démon duši nenavrací.

Povídání o jedné velké lásce.

Příspěvek do soutěže My rádi básníme...