Šesté okénko: Hygge
Možná už jste tohle podivné slovo někdy slyšeli. Možná už máte toho prosince tak akorát dost, a to vlastně teprve začal. Dnešní adventní okénko Vám možná poradí, co s tím. Přečtěte si, jaké poselství Vám dnes přináší vrba spolu s Any a Dawsonkou… Mávnout hůlkou pro dokreslení atmosféry… * Hygge. Nebojte, není to pozdrav v novém jazyce, který si Dawsonka zrovna vymyslela. Je to teď docela trendy a kůl, nicméně zkusme se oprostit od toho, co teď u mudlů letí. Hygge je můj plán, jak přežít celý prosinec. A já nechci konec tohoto roku jen přežít, chci si ho i užít. Pomalu upíjím zelený jasmínový čaj, zachumlaná pod dekou, dívám se na tlumené světlo svíček a poslouchám hudbu piana v pozadí. Představuji si, že tak nějak si asi připadají slavné šéfredaktorky...
Překvapení
Dvacátý šestý díl sepsaný na téma Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat. * Chlapec poslechl radu. Začal hledat něco méně děsivého. Spíše než události ho zaujaly osobnosti. Zjistil, že z jeho města budou pocházet známí herci, zpěváci a skladatelé. Nalezl zmínku o cestovateli, který objevil východní pramen Tigridu – ať už se jednalo o cokoliv. Dokonce se jeden muž, který se sice narodí jinde, ale prožije zde mládí, stane prezidentem lóže B’nai B’rith. Objevil i zmínku o Aloisovi. Nejpřekvapivější ale bylo, když na stránkách kroniky našel napsané své jméno. S úsměvem jej četl stále dokola. „Co jsem říkal,“ pousmál se Alois. „Je lepší být od mala optimista. Ve stáří by se to učilo hůř.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Páté okénko: Kouzlo vánočního okamžiku
Kouzlo Vánoc je jedna z věcí, na kterou se nezapomíná. Kdyby však náhodou ano, připomene nám ho double-drabble kolejní ředitelky Havraspáru a dlouholeté šéfredaktorky naší čítárny, Lilien Emity Meissed… * Světlo lamp lemuje zasněžené chodníky. Vločka vedle vločky padá k zemi a tvoří obrovské závěje. Z nedalekého krámku doléhají melodie vánočních koled a lidé se trousí tam a zase zpátky, až po nich zbudou jen ty stopy ve sněhu, které ale o trochu později také mizí… Dítka hledí z oken a jedno po druhém hledají zlaté prasátko, nejedno radostné vyjeknutí je slyšet, když některé z nich prasátko zahlédne. Kouzlo očekávání, vzpomínání i rozjímání je cítit ve vzduchu. Přijde, nepřijde? Ještě rychle večeři slupnout a pak popadnout prskavky, aby Ježíšek věděl, že je...
Úhel pohledu
Dvacátý pátý díl sepsaný na téma Bestiář. * Chlapec odmítal vycházet z děkanátu. Ztráta vrbové dívky ho zasáhla. Sedl si ke kronice a začal se probírat vytrhanými listy. Zápisy budoucích událostí ho už nepřekvapovaly. Ne po tom všem, čím si prošel. I tak ho děsily. Lid čekal hladomor, který se městem prožene roku 1771. O třináct let později vyhoří téměř celé město. Další požár, naštěstí poslední, už čeká na rok 1813. Běhal mu z toho mráz po zádech, ale nedokázal se od kroniky odtrhnout. „Když budeš číst jen o hrůzách, bude ti to připadat jako bestiář,“ ozval se ode dveří znavený hlas odbojáře. „Zkus tam najít něco hezkého.“ Redakční úpravy provedla Helenia...
Čtvrté okénko: Ledová srdce
Dnešní adventní okénko patří veršům, které cinkají jako rampouchy, chřestí jako zmrzlý sníh a třesou se mrazivou zimou. Poslyšte chladnou zimní báseň od Isabelly Anne Swan… * Ledová srdce vyzvání v korunách bosých javorů a k ospalému obzoru oblaka k spánku zahání Třpytivé prsty z křišťálu už chladná zima vzpíná a na vrbovou píšťalu hraje už Meluzína Ledová srdce pukají a paní Zimě zvoní hlas rozletí se po kraji a svět se před ní skloní…
Zpět u rybníka
Dvacátý čtvrtý díl sepsaný na téma Krásné starosti. * Salix seděla na kraji děkanského rybníka. Téhož, u kterého ji Vypravěč před pár dny probudil. Jen tehdy zde ještě nestál děkanát. Tehdy bylo vše v pořádku. Tehdy mu dokázala důvěřovat. Všimla si, jak k ní pomalu přichází. Beze slova se usadil po jejím boku a zadíval se na hladinu rybníka. „Máte starosti,“ pronesla. „Mám. O město. O chlapce. A hlavně o vás,“ povzdechl smutně. „Bojím se, že chcete zemřít,“ dodal tiše. „Nemohu zemřít,“ odpověděla prostě. „Nemohu žít!“ dodala a proměnila se před ním ve smuteční vrbu. Srdce Vypravěče přetékalo starostmi a bolestí. Ale pohled na vrbu byl tak neskonale krásný. Redakční úpravy provedla Helenia...
Třetí okénko: Vánoční ráno
Jak vypadá vánoční ráno u nás na hradě? Co se honí hlavou malým kouzelníkům? Pondělní poledne v čítárně Pod vrbou ozdobí milé vánoční drabble, které sepsala Anseiola Jasmis Rawenclav. * Třpyt vánočního rána. Dětem září oči a těší se na večer. Co se asi stane? Přijde Fleutýna? A co zlaté prasátko? Děti už mají hlad, ale musejí to vydržet až do večera… Den plný očekávání. Bude bramborový salát dostatečně bramborový? Dočkáme se slavnostní večeře? A co dárky, zahoukají na nás? Už jim děláme v sovinci místo a dychtivě vyhlížíme jakýkoliv náznak… Oblékáme nejlepší šaty, skupujeme NiT… „Hele, sluší mi to? A netrefí z těch šatů Fleutýnu šlak? Víš, já bych ji nerada zabila…“ „Neboj se, všechno dobře dopadne a ty šaty ti moc sluší!“ Všechno je nachystané, Fleutýnko, můžeš...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
