Půlnoční kámen – N

Půlnoční kámen – díl druhý

Další pokračování povídky o Půlnočním kameni. Ona se mě pak zeptala: „Jsi v pořádku?“ Jasně, jo! Jen mě to trošičku zaskočilo. Copak se mám vydat do nějaké kouzelné říše bazilišků? Blbost. Bůh ví, jestli to vůbec existuje. Ale jak je možné, že teď sedím vedle víly temnoty? Takže s ní prostě půjdu. Pomůžu jí. Chlöe je přeci moje kamarádka. A abych ji ujistila, odpovím tohle: „Jo, jsem v pohodě. Takže, kudy se máme vydat?“ Chlöe se usmála a začala mi vyprávět trasu. Máme jít nejprve za hory, řeky, lesy a louky. Vlastně tam, odkud přišla. Pak by tam měl být portál, který nás zavede do kouzelné říše dryád. Odtud musíme pokračovat hlavním městem Fairymaxie a pořád rovně na palouk prachu. Tam by měl být další portál a ten nás zavede do kouzelné...

Autor : Serafína Loxová dne 09/19/2010 | Ze zámku Feérie, Půlnoční kámen - N | 0 komentářů

Půlnoční kámen – díl první

Všechno začíná, když si mladičká Lora kreslí do svého skicáku. Dostává nápad nakreslit vílu temnoty, ale když vílu dokreslí, náhle se obrázek pohne. Víla temnoty obživla. Lora se jí nejprve bojí, ale pak se spřátelí a víla temnoty jménem Chlöe ji požádá, aby jí pomohla najít půlnoční kámen, který jí pomůže odhalit svou pravou identitu a kam patří. A tak se mladičká Lora a víla temnoty Chlöe vydávají na dalekou cestu plnou nástrah a nebezpečí, za Půlnočním kamenem, který odhaluje pravou identitu. Vzala jsem si tužku a pohlédla na skicák. Co jen tak nakreslit? Mohla bych třeba nakreslit tygra… nebo lasičku. Anebo prostě jen tak civět a dívat se na čistý papír. To mi asi jde nejlíp. Jen zírat, civět, koukat. Najednou jsem ale dostala nápad. Co třeba nakreslit něco...