Lov

DrabbleElfka se prodírala houštinami. Stopovala kance, protože její rodina už týdny nejedla. Na stopě divokého zvířete byla už tři dny. Začínala mít halucinace. Párkrát se stalo, že střílela na vidinu a uvědomila si to, až když šíp prolétnul skrz kance, jako by tam nebyl. Normálně by ho zabila s jakoukoliv zbraní, ale teď… Byla asi míli od kořisti. Když zahlédla kance, nebyl tam jeden, ale dva. Podle stop usoudila, že jeden je jen halucinace. Ale který? Měla jen jeden pokus a čas na rozmyšlenou nebyl. A pak střelila. Kanec zakvičel, začal utíkat, ale pak padl k zemi. Elfka se usmála. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová

Sedmero umění subsalixkých – Moudrá vrba

7. kolo – Drabble Je sice stará a lidé se jí smějí. Ztrouchnivělý kmen, těžké větve. Já však tvrdím, moudrost, to je bohatství. Tolik životních příběhů a problémů vyslechla. Stěžování často pomáhá, ale občas je lepší mlčet a naslouchat. Naivní to lidé, kteří si myslí, že snědli moudrost světa. Za těch několik nepatrných let, co kráčí po tomto světě. Pohodlně se usaď a naslouchej. Máš-li čistou duši a pokoru v sobě ukrytou, moudrá vrba ráda nabídne svou radu. Anebo přinejmenším vyprávění, které zaplní dlouhou chvíli. Neváhej tedy ani minutu, zasedni pod vrbovou korunu a nastraž uši. Nikdy nevíš, kdy vrba začne vyprávět. Nezapomeň poděkovat! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Deník blázna

Double drabble. Uchopím pero a začnu psát… Úvod Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl napsat deník. Stejně nemám co na práci. Ty neustálé připomínky andělů mě už vážně nudí. Jediné světlé stránky mého života na téhle louce byli pocestní. Jednou si vám takhle projde okolo hobití rodinka a ptá se, kde je nejlepší místo pro piknik. Podruhé si vás všimne malá lidská holčička a zasype vás svými nekončícími otázkami. Ptá se: „Kde jste se tu vzal? Máte děti? To jste celý svůj život proseděl tady na lavičce? A… nejste to náhodou vy, ten hodný stařík, co plní za buchtu či koláč nějaké to přání?“ Popravdě si už nevzpomínám, jak jsem jí tenkrát odpověděl, ale ještě dnes vidím ten zástup tvorů, který den poté přišel s ranci nacpanými k prasknutí. Zázračně jsem plnil přání a...

Červánky

Spí, či bdí? Zvednou oči k obloze? Vnímají vůbec mou práci? Mou snahu zpříjemnit jim každé ráno? Nezbývá než doufat, že ano. Věřit tomu. Že jsem pro někoho inspirací, že někomu vykouzlím úsměv na rtech, přestože ho čeká těžký den plný chmur. Po obloze kráčím za úsvitu. Odívám slunce do šarlatových závojů. Když nebeská oblaka zdobím zlatem, nadýchaní beránci se rdí tváří v tvář novému dni. Lidé vzhlíží k obloze, ještě rozespalí, hledí na pomíjivou krásu. Tanečním krokem mými nebeskými barvičkami maluji červánky na nebeskou klenbu. Jsem ta, která vykouzlí na nebi čarokrásnou fantazii pro potěchu duše. Jsem Červánková víla. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Pleťová maska

Před první oficiální návštěvou Lautuse jsem neskonale trpěla. Každý se mi snažil radit, jak se upravit, aby mi to co nejvíc slušelo. Všechny ženy znaly ten zaručený způsob, jak zakrýt mé pihy a zvýraznit světlou pleť. Myslela jsem jen na jediné – rychle se dostat z jejich dosahu. Utéct od těch rukou, které mi co pět minut vjížděly do vlasů a snažily se o nový účes. Konečně se mi povedlo si najít chvilku pro sebe. Procházela jsem se lesem, když tu jsem zakopla a padla obličejem do bláta. Pleťová maska. Toliko k mému zkrášlování, projelo mi hlavou, než jsem se rozesmála.

Smrt v hlubinách

Povídání o jedné velké lásce. „Pánové, já jsem se vám zabouchnul. Je tak dokonalá,“ začal vzdychat Kruege nad korbelem piva. „A všimla si tebe, jo?“ zasmáli se Poeta s Mallerem. „No jasně. Ba co víc! Byl jsem její první. Byla tak čistá, neposkvrněná. Ty dokonalé křivky. A když jsem vnikl do jejích hlubin… To byla málem moje smrt. Úplně mě mrazilo.“ „Tak to je vážný. Von se fakt snad zabouch. No, to se nestává tak často. Na to se musíme napít.“ Maller objednal další rundu piva. „A kdo je vůbec ta slavná neznámá?“ vyzvídal Poeta. „Poznal jsem ji díky tobě. Sněhová závěj pod hradbama...