O taktice chřipkového viru
Zima letos nestojí za nic, pořádně ani nemrzne a ve vzduchu se množí viry až hrůza. Nejpočetnější a nejzákeřnější jsou viry chřipky. Krouží kolem nás, množí se a vyhlížejí své oběti v dopravních prostředcích. Když už se do nás nějaký pustí, zvolí guerillovou taktiku a přepady ze zálohy. Chvilku nás ožužlává a tváří se jako rýma nebo kašel, protože ty bereme často na lehkou váhu. Zaútočí a na chvilku zmizí. Mizera, nechá nás, abychom si mysleli, že jsme z nejhoršího venku po dvou celaskonech. Ale pak udeří v plné síle se vší parádou a vysokou teplotou. Je to zákeřný šmejd!
Olibludní sen
Měla jsem zvláštní sen. Nejdřív jsem byla normální. Jako teda přibližně normální, normální není nikdo. A pak najednou jsem byla fialová. A všechno kolem bylo fialové. Ale docela mi to i slušelo, to nebylo to nejhorší, ale bylo to divné. Ale pak! Pak jsem byla hnědá, fuj, a kolem něco zapáchalo. No a pak? Já to snad ani nedokážu napsat. Pak jsem umřela. Prostě konec. Tečka. Kaput. Duch. Já jsem se tak lekla. Sice mi hlavou proběhlo milion možností, co bych jako duch mohla vyvádět, ale přeci jenom… Ne tak rychle. Nakonec všechno zčervenalo a pak jsem se probudila. Horor!
Letošní zima
Sedí dívka u okna, opírá se o parapet. Kde je ta zima? Pomyslí si. Kde jsou ty sněhové vločky, které líně poletují ve vzduchu a vypadají jako knoflíky? Kde je ten mráz, který vykreslí na okna ty nejkrásnější obrázky ze všech? Kde je ten dětský smích a vítězný výskot, když úspěšně dokutálí sněhuláka? Jako by to všechno někdo ukrad. Venku padají maximálně kapky deště a topení pod parapetem je vypnuté. Není důvod topit. Však dnes, když se dívka podívá ven, vidí vločku. Dvě, tři, čtyři. To bude kouzelně zasněžené ráno! Nedočkavě usne a ráno, když se probudí, venku zase prší.
Ušatost
Kolik uší má průměrný člověk? Já vždycky myslela, že dvě uši, jak se sluší. Sice jim někdo říká ouška, jiný zas uši, ušiska či dokonce plachty, ale měly by být jenom dvoje čili dva kusy. Jeden a druhý. Z každé strany hlavy jeden exemplář. Vesmír byl v té době ještě v rovnováze, ale poté to vše zkazila madam Eycková. Prý, že kolegyně Larstonová jich má víc, protože všechno ví a slyší. To je neuvěřitelné! Dokonce teď lidi kreslí, jak taková Přeušatost Larstonová (neboli nový odborný název „stavu“) vypadá. Vesmír se tedy vyklonil z rovnováhy. Už nic nikdy nebude jak dřív.
Novoroční předsevzetí
Každý rok si s příchodem nového roku dávám nějaká předsevzetí. Snad aby byl můj nadcházející rok o něco lepší než ten minulý. Snad abych vylepšila něco sama na sobě: abych zhubla, pila méně alkoholu, pravidelně cvičila a věnovala se nějakému cizímu jazyku namísto neplodné zahálky a nicnedělání. Ale pozor! Jen málokteré předsevzetí vydržím plnit svědomitě, popravdě většinou nevydržím ani do jara! Letos jsem si proto kladla na srdce, že se na to celé vykašlu, že poruším tenhle hloupý zvyk a že si vůbec žádné předsevzetí nedám. Ejhle, ono je to vlastně také předsevzetí! A tak bylo porušeno už prvního ledna!
Lososiáda
Losos, kam se podíváš. Kam čert nemůže, tam nastrčí lososa. Losos, půl zdraví. Béžová vévodí barevnému spektru hradu a člověk málokdy zahlédne její absenci či nižší výskyt. V Síni se podává lososové menu. Lososová tématika je aktuálním trendem hradu. Lososovost sama o sobě byla dokonce prohlášená za vědu roku a zkoumá se velmi dopodrobna, který losos je ten nejlososovitější. Ale já volám: „Zastavme se. Přestaňte lososovat, nebo nám z toho všem hrábne!“ Lososovost není důležitá, je to přechodný stav, za chvíli barva zmizí a bude zas chvilku klid. Mimochodem, já lososa ani moc nemusím. Nešel by zařídit třeba takový tuňák?
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
