Voda zachraňuje
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Šplouch. To byl zvuk, který se ozval při dopadu košíku do moře. V tom koši se ukrývalo miminko. Moře bylo divoké a rozbouřené, ale jakmile zaslechlo pláč, tak se uklidnilo. Teď jen jemně houpalo a malé miminko se uklidnilo. Voda nevěděla, co má dělat. Najednou se rozhodla. Jižní proud zesílil a koš nabral jasný směr. Sídlo boha Poseidona. Koš jemně ťukl o dveře a ony hned otevřely. Vyšel z nich muž. Vyňal dítě z koše a prohlédl si jej. Dítě bylo tmavé pleti a mělo černé vlasy. Bůh neváhal a vzal jej domů. A tak voda zachránila další nevinný život. Redakční úpravy provedla Helenia...
Vodní zrcadlo
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Dívka se opatrně nahnula nad hladinu rybníka. Hladinu čeřily jemné vlnky, které vytvářel téměř neznatelný vánek. Dívka se pomalu nahnula nad hladinu a spatřila svůj odraz. Tak jako tolikrát předtím, hleděla na ni obyčejná kulatá tvář rámovaná světle hnědými vlasy, spletenými do copu. Pouze jediná část obličeje byla zajímavá. Dívčiny oči. Tmavě modré, hluboké jako studny. Byly tak plné vody, její barvy a čistoty. Každá dívka jí je záviděla. Byly to dva drahokamy v jinak tuctové tváři. Dívka vztáhla ruku a prsty se lehce dotkla odrazu. Obraz se zavlnil a pak náhle zmizel. Z hlubokých modrých očí ukápla osamělá slza. Redakční úpravy provedla Helenia...
Setkání
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Nasadím si brýle a připevním šnorchl. Skočit do vody je už jen dílem okamžiku. Přivítá mě průzračné nekonečno. V moři získává mé já nový rozměr. V momentě, kdy se má kůže dotkne mořské vody, se tělo uklidní a mysl projasní. Jako bych pro tuto část Země byla přímo stvořená. Po levé ruce zaznamenám pohyb. Nejsem sama. Je tu. Krouží kolem mě, tu připluje blíž, tu se zase vzdálí. Čeká na vhodný moment. Uklidni se, snažím se si vsugerovat, ale krví už koluje adrenalin. Tu prořízne podvodní ticho vysoký hvizd. Protáhlé tělo se zahnutou ploutví raději rychle odplouvá. Delfíni mě zachránili. Redakční úpravy provedla Helenia...
Souznění
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Stojím na kraji skalního převisu a koukám se dolů. Moře pode mnou je nespoutané, nádherné. Voda se blyští odstíny modré, šedé i zelené, okraje drobných vln zdobí bílý lem pěny. Ve vzduchu je cítit slaná vůně vody mísící se se vzdáleným pachem mořských řas. A cítím ještě něco, nedokážu to ale přesně pojmenovat – vzrušení? Svobodu? Téměř mimovolně rozpažuji ruce, jako bych chtěla všechno to, co cítím, obejmout, a zhluboka se nadechuji. Cítím s tím životodárným živlem, z něhož jsem stvořena, zvláštní propojení. Věnuji nekonečným hlubinám tam dole poslední pohled a dělám krok. Padám a přitom se směji. Ach, ta svoboda! Redakční úpravy provedla Helenia...
Tichý společník
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Už desítky let je mým nejlepším přítelem, i když musím uznat, že jsme nezačali dvakrát dobře. Vlastně to je silný eufemismus. Během prvního setkání se mě pokusil připravit o život a málem se mu to i povedlo. Naštěstí (nebo naneštěstí) jsem byl příliš tvrdohlavý a přežil. Dívám se na něj téměř s láskou v očích. Živí mě. Stará se o mě, i když mě okradl o všechno, co jsem byl. Někdy si se mnou povídá. Nechávám mu vzkazy v písku a on je tiše zahladí. Neříkám, že je ideální společník, ale je jediný, který mi zbyl. Jen já a oceán. Redakční úpravy provedla Helenia...
Mořské drabble
Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Mořské vlny narážely do pirátské lodi. Z lodi se ozýval křik a zpěv opilých pirátů, kteří se vraceli z úspěšné „obchodní schůzky“ zpět do svých domovů. Na palubě zářilo zlato z otevřených truhel, v policích byly pečlivě urovnány láhve toho nejdražšího vína. Vlny do lodi narážely víc a víc. Pak to už byl jen okamžik, mrknutí oka a loď se podivně nahnula, potápěla se. Do divokého moře padalo zlato, šperky, láhve s vínem, elegantní oblečení i lahodné jídlo. Zpěv pirátů zněl ještě dlouho, ale i refrén té nejkrásnější písně jednou skončil a ozýval se už jen v hlubinách temného moře. Redakční úpravy provedla Helenia...