Skryté město – kapitola 12
Dvanáctá kapitola příběhu je tu pro vás, a s ní i tradiční soundtrack ke čtení, který naleznete zde -*- Koba vykřikl jméno svého přítele, ale zůstalo bez odpovědi. Na jednu stranu mu chtěl oznámit, co zde objevil, ale sám věděl, že hlavním důvodem byla skutečnost, že by měl na chvíli dobrý pocit, když by se poblíž někdo ozval. To, že po jeho výkřiku zůstalo v domě tísnivé ticho, mu na špatné náladě určitě nepřidalo. Ale asi má Rollo spoustu práce s prohledáváním. Koba sundal pochodeň ze zdi a pomalu nepřesunul do další místnosti. Tu už znal – jednalo se o tentýž pokoj, skrz který se oba noční návštěvníci dostali dovnitř. Sám by ho zařadil jako pánskou místnost. Místo, kam se po dobrém jídle odebralo mužské osazenstvo na travnatku a sklenku drahého...
Skryté město – kapitola 11
I k jedenácté části autor doporučuje pustit si na dokreslení atmosféry hudbu. -*- Před tím, než se Koba pustil do detailnějšího pátrání, si prošel celé přízemí. Všechny místnosti byly vzájemně propojené, takže se dala celá vila klidně obejít. Pokud dobře počítal, na celém prostoru se nacházely čtyři místnosti pro rodinu (nebo kdo zde kdysi bydlel), dvě místnosti pro personál a vstupní hala. Koba se nakonec rozhodl začít v ní, jelikož se mu to zdálo jako nejlepší nápad. I zde kdysi vše začínalo – vstupními dvoukřídlými dveřmi, které měl za zády, sem vstupovali hosté a čekali, kam budou služebnictvem uvedeni. Nějak takhle si to chudý strážný představoval, protože podobný život si rád vysnil. V ruce se mu lehce třásla pochodeň, která jediným zdrojem světla, neboť...
Skryté město – kapitola 10
Čtecí soundtrack nekončí. K desáté kapitole doporučuje autor pustit si následující hudbu. -*- Aby se jim prostor prohledával rychleji, tak se u hlavního vchodu do vily rozdělili. Koba ale nejdřív vyzkoušel přední dveře, protože by bylo velice trapné, kdyby obešli celou budovu a zcela jasnou volbu si nechali až nakonec. Bylo zamčeno. Světla rychle ubývalo, takže se snažili postupovat rychle. Oba zkoušeli každé okno, na které narazili, avšak zatím se jim nedařilo. Úspěšnějším z dvojice se nakonec stal Rollo, který zahvízdal předem domluvené znamení, což značilo jedno jediné – našel místo, kudy se dá dostat dovnitř. Koba už se nezdržoval a oběhl zbytek staré vily. Ani jeden z nich se neorientoval v architektuře, takže nedokázali ocenit tvary kresanského...
Skryté město – kapitola 9
I k deváté kapitole Skrytého města přidal autor hudbu na dokreslení atmosféry. -*- Skryté město bylo živým organismem. Je to sice klišé, takové oznámení, ale v tomto případě to je holý fakt. Jedná se o organismus, který přežívá v posledních záchvěvem svého plytkého života. Je napadený hromadou nebezpečných bakterií, které v něm bují a doslova ho vyžírají zevnitř, takže jedinou možností, jak by se jich dokázal zbavit, je vyříznout je pryč. Jenže to nejde. Přístaviště vždy lákalo převážně ty nejhorší z nejhorších – špínu ze všech koutů Ecorie i zbytku známého světa. Jakýkoli pokus o uvedení pořádku v brzké době ztroskotal, jelikož podobná vlna nešla korigovat. Začaly se vytvářet nové a nové čtvrti, které město časem obrůstaly. Do nich se stěhovalo vše, co...
Skryté město – kapitola 8
K osmé části příběhu Skrytého města doporučuje autor pustit si hudbu na dokreslení atmosféry. -*- Noc utekla v poklidu. Téměř se tomu nedalo věřit, ale Koba většinu doby mohl sedět ve strážnici s nohama na stole a popíjet teplé pivo. Kromě několika obchůzek a kontroly pětice vězňů, kteří jako jediní nyní okupovali temné kobky pod budovou, jeho pracovní nasazení obsahovalo pročítání pamfletu, zastrčeného nejdřív pod stolem, aby se nekýval. Jmenoval se Grk aneb etiketa Ecorijského stolování. Neznámý autor v něm s humorem přirovnával řízení země k provozu knajpy třetí cenové. Prostě k jakémukoli podniku zde ve městě. Pokud by ho text přestal bavit, stále mu zůstal stůl, do kterého znudění bachaři vyrývali nožem svoje oplzlé myšlenky. STARÁ LUDAVÁ – RÁDA DÁ, RÁDA DÁ!...
Skryté město – kapitola 7
Nová část Skrytého města čeká na své čtenáře. -*- Obivius byl starý známý z dob, kdy ještě Koba netušil, že skončí jako zpropadený žalářník kdesi v kobkách. Byly to dobré časy, kdy si mohl člověk dělat, co chtěl. Přece jenom na druhé straně barikády bylo více svobody a méně pravidel. Jeho krámek se nacházel v bídné čtvrti, ale co by člověk mohl očekávat od chlapíka, který načerno prodával drahé kameny. Přístav – jakým bylo Skryté město – však měl neustálý přísun nového zboží, jelikož lodě se zde míjely jedna za druhou. Zrovna nyní v přístavu kotvily čtyři galéry – ale zde Obivius ostrouhal, protože kamenů na nich moc nebylo. Jen otroci a koření. Koba znal trasu po paměti, i když už to bylo pěkných pár let, kdy do krámku zavítal. A odvykl si i pohled na...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
