Stín v pavučině – 2. část
Pokračování příběhu spleteného v nekonečné pavučiny z pera Annie Elizabeth Harlow čeká na své čtenáře: Thaddeus Blackwood, s hůlkou pevně sevřenou, sledoval pomalý, hrozivý pohyb akromantulí. Věděl, že čas pro rozmyšlenou se krátí. Vzpomněl si na prastarou bylinkářskou moudrost: „Když tě les vtahuje do spárů, najdi si cestu světlem.“ Profesor Thaddeus si rychle uvědomil, že přímý útok je sebevražda. Tyto bytosti byly příliš velké, příliš rychlé a jejich jed příliš silný. Musí získat čas, uniknout a promyslet strategii. Jeho oči těkaly po stěnách, hledaly únik nebo alespoň dočasný úkryt. V tom si všiml úzkého průchodu za masivním kamenným pilířem, který vedl k nepoužívaným sklepením, kde se kdysi skladovaly staré bylinky. Byla to malá šance, ale šance...
Stín v pavučině – 1. část
Máte strach z pavouků? Už nemusíte! Slečna Annie E. Harlow si pro vás připravila napínavou povídku. Začtěte se do prvního dílu s názvem Stín v pavučině: Když se z hlubin hradu začnou ozývat podivné zvuky a mizí vzácné přísady z kabinetů, profesor Thaddeus Blackwood se pouští do pátrání. Brzy však zjistí, že temnota, která se plíží chodbami, má mnoho nohou a jedovaté tesáky. Chladné kamenné zdi hradu dýchaly prastarou historií, ale profesor Thaddeus Blackwood, mistr bylinkářství a znalec magických stvoření, cítil, že v poslední době dýchají i něčím jiným. Něčím… lepkavým. Poslední týdny byly plné drobných, znepokojivých událostí. Z jeho kabinetu zmizely vzácné sušené kořeny mandragory, z komory na lektvary se ztratil drahocenný měch s pavoučím jedem a z...
Do poslední kapky 3.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Ano, nemáte se čeho obávat,“ odvětil hlas v pozadí. „Dejte mi ještě pár dní,“ ujistil ji. „Proč to tak trvá?“ naléhala. Na něco takového kalibru se čekalo těžce. Každý den očekávala šok a nebo úlevu. Nevěděla, po čem touží víc. „Dejte mi pár dní.“ Zavěsil. Sakra, proč se za každou cenu musel chovat tak podivně? Běhal jí z toho mráz po zádech. Její muž se už dobrý týden choval zvláštně podezřele. Byl na ni...
Do poslední kapky 2.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Jak se jmenuje váš manžel?“ začal jejich skrytou konverzaci. „Fredy, Frederik Stripson,“ až příliš vroucně pokyvovala hlavou. Muž v černém sedící naproti ní jen pozdvihl levé obočí a připsal si ta slova do poznámkového bloku. „Máte stejné bydliště?“ „Ano.“Tužka kmitala po papíře. Ten zvuk ji znervózňoval. Cítila se podivně, nechtěla tam být, ne, ne v takové temné cizí kanceláři, kanceláři křičící stopami po...
Do poslední kapky 1.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Její tichá postava tiše nutila své ruce vyťukávat devítimístné telefonní číslo objevené v inzerátu v denních novinách. Měla toho dost, a přestože uvnitř znala pravdu, chtěla si být jistá. Chtěla ho vidět, vidět při tom. Nalhávala si, že to je jen iluze, nevinné cukrování. „Ano, tady Melanie Stripsonová,“ odpověděla mužskému hlasu uvnitř sluchátka. „Měla bych pro vás zakázku…“ * O několik minut později se natáhla pro svoji...
Do poslední kapky 4.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *Ten den si řekla, že ho po tak krásném víkendu překvapí. Uvaří jeho oblíbené jídlo – hovězí roštěnou s novým bramborem, poté si obleče něco, čemu se zrovna nedá říkat ‚oblečení‘, když odhaluje tolik částí těla a udělají si pěkný večer. A jak tak stála s taškou s erotickým prádlem v jedné ruce a s čtvrtkilovým kusem hovězího v ruce druhé, otevřela dvířka poštovní schránky a to všechno protáhl tenký ostrý drát a přeřízl vše na malé části....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
