Skryté město – kapitola 1
Vítejte u první kapitoly příběhu z pera Larima Elata. Skryté město vám otvírá své brány. Vstupte, máte-li odvahu… -*- Koba si protáhl bolavá záda. Zpovzdálí sledoval dva strážníky, jak zakuklence strkají do nejodlehlejší cely na úplném konci chodby. Vedle něj postával Griga, celý bílý a s podupávající nohou – bylo na něm jasně patrné, že už by nejraději zmizel a nechal problém někomu dalšímu. Tím dalším byl Koba. „Co se stalo? Proč má na sobě tu blbou kuklu?“ otočil se na něj Koba. „Je to snad někdo známý? Není to Pister, co? Ten zpěvák. To by bylo fajn, nemám ho rád.“ „Je to pro tvoje dobro, takhle jsme ho už sebrali. Zabil svýho kámoše. A dopadnul takhle. Obličej má celej… v krvi. Oči vydloubaný, tváře pořezaný… nic pěknýho na pohled.“ Koba se...
Stín v pavučině – 4. část.
Čtvrtá, a poslední, část je zde pro vás. Thaddeus Blackwood stál sám. Před ním se z úzkého průchodu do komory vynořila gigantická, chlupatá královna akromantulí, za ní se tyčil záhadný stín v kápi. Vzduch v suterénu zhoustl, těžký jedem a zlovolnou magií. Královna zasyčela, její kusadla cvakala, připravená k útoku. Stín v kápi zvedl ruku a Thaddeus pocítil, jak se mu do krve vpíjí chlad. „Takže tu jsi, Profesore Blackwoode,“ zahřměl hlas zpod kápě. Nebyl to šepot větru, ale hluboký, známý tón, který Thaddeus s hrůzou poznal. „Dlouho jsme se neviděli. Doufal jsem, že jsi odpočatý, než se naposledy setkáš se svým osudem.“ Kápě se pomalu stáhla a odhalila tvář. Thaddeusovi se srdce zastavilo. Nebyl to neznámý nepřítel, ale někdo, koho znal ze...
Stín v pavučině – 3. část
Třetí kapitola povídky z pera slečny Annie je zde. Profesor Thaddeus Blackwood se snažil potlačit záchvěv paniky. Měl před sebou vyděšeného domácího skřítka, v ruce podivnou minci a za sebou zvuky blížících se akromantulí. Nejenže čelil obřím pavoukům, ale také temné, skryté hrozbě, která je očividně ovládala. „Pipy, pojď! Rychle!“ Thaddeus chytil skřítka a vtáhl ho do úzké štěrbiny mezi dvěma hromadami starých, plesnivých pergamenů. Sotva se tam vměstnali, když se ze zatuchlé chodby, ze které právě unikli, ozvalo hlasité, praskavé cvaknutí, následované zlověstným šoupáním mnoha nohou. Akromantule se zastavily přímo před jejich úkrytem. Vzduch zhoustl pachem pavoučího jedu a z hlubin hradu se ozývalo tiché, ale pulzující dunění. Thaddeus nahlédl malou...
Stín v pavučině – 2. část
Pokračování příběhu spleteného v nekonečné pavučiny z pera Annie Elizabeth Harlow čeká na své čtenáře: Thaddeus Blackwood, s hůlkou pevně sevřenou, sledoval pomalý, hrozivý pohyb akromantulí. Věděl, že čas pro rozmyšlenou se krátí. Vzpomněl si na prastarou bylinkářskou moudrost: „Když tě les vtahuje do spárů, najdi si cestu světlem.“ Profesor Thaddeus si rychle uvědomil, že přímý útok je sebevražda. Tyto bytosti byly příliš velké, příliš rychlé a jejich jed příliš silný. Musí získat čas, uniknout a promyslet strategii. Jeho oči těkaly po stěnách, hledaly únik nebo alespoň dočasný úkryt. V tom si všiml úzkého průchodu za masivním kamenným pilířem, který vedl k nepoužívaným sklepením, kde se kdysi skladovaly staré bylinky. Byla to malá šance, ale šance...
Stín v pavučině – 1. část
Máte strach z pavouků? Už nemusíte! Slečna Annie E. Harlow si pro vás připravila napínavou povídku. Začtěte se do prvního dílu s názvem Stín v pavučině: Když se z hlubin hradu začnou ozývat podivné zvuky a mizí vzácné přísady z kabinetů, profesor Thaddeus Blackwood se pouští do pátrání. Brzy však zjistí, že temnota, která se plíží chodbami, má mnoho nohou a jedovaté tesáky. Chladné kamenné zdi hradu dýchaly prastarou historií, ale profesor Thaddeus Blackwood, mistr bylinkářství a znalec magických stvoření, cítil, že v poslední době dýchají i něčím jiným. Něčím… lepkavým. Poslední týdny byly plné drobných, znepokojivých událostí. Z jeho kabinetu zmizely vzácné sušené kořeny mandragory, z komory na lektvary se ztratil drahocenný měch s pavoučím jedem a z...
Do poslední kapky 3.
* Pokojem čpěl zápach krve. Podívala se na své dlaně. Pozdvihla je k očím a sledovala krev temně rudou jak divoké růže. Pomalu se srážela. Byl to jediný důkaz o jejím činu v oné místnosti. Připálila si cigaretu a prkenně přešla k umyvadlu. Voda mísící se s její vinou zrůžověla. Všechno smyla. Do poslední kapky. *„Ano, nemáte se čeho obávat,“ odvětil hlas v pozadí. „Dejte mi ještě pár dní,“ ujistil ji. „Proč to tak trvá?“ naléhala. Na něco takového kalibru se čekalo těžce. Každý den očekávala šok a nebo úlevu. Nevěděla, po čem touží víc. „Dejte mi pár dní.“ Zavěsil. Sakra, proč se za každou cenu musel chovat tak podivně? Běhal jí z toho mráz po zádech. Její muž se už dobrý týden choval zvláštně podezřele. Byl na ni...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
