Proč Vánoce?
Herbert – starší muž, který měl velice rád příběhy – seděl v křesle ve svém bytě, sklesle sledoval plamínky v krbu, které zářící tančily. V ruce držel hrnek s čajem. Čekal – trpělivě vyčkával, až se ozve zvonek od dveří. Naděje byla sice velice malá, ale přesto byla. „Trrr …“ ozvalo se z chodby. Jeho společník se zvedl a šel otevřít. On na rozdíl od Herberta nevěřil. že někdo přijde – v tomto ohledu byl prostě trochu pesimista. Za chvíli se vrátil, nikoho neměl s sebou, proto se Herbert zvědavě otázal: „Kdo to byl?“ „Jen domovník …“ odvětil Edvard – mladík, který nerad pije čaj. Edvard si tedy sedl do svého křesla a vzal si svůj šálek čokolády, ale už někdo znovu zvonil. Herbert sice...
Nemám nápad
Mladý spisovatel Kristián seděl doma u stolu, čmáral si na papír a nechtělo se mu nic dělat. Tedy spíše chtěl psát, ale nevěděl co – múza došla. Prostě neměl nápad. Chvíli převaloval propisku mezi prsty, chvíli si maloval , ale jinak celkem nic. V hlavě vymeteno, alespoň pokud se jednalo o to, o čem psát. Nakonec usoudil, že si půjde ven do stánku koupit si noviny, přinejmenším si něco přečte a kdo ví, třeba ho to inspiruje. Vyběhl ven na ulici a u prvního novinového stánku si koupil dnešní tisk. Pak se vrátil domů, ze stolu sklidil počmárané papíry a rozložil noviny. Poté dlouze četl o situaci doma i ve světě, o hospodářství, nakonec zabrousil i do rubriky inzeráty. Tam ho překvapil jeden velice výstřední inzerát. Někdo psal o jakémsi „Vánočním...
Vánoce nejsou jen komerční výmysl
Hedvika – mladá dívka, zahradnice – seděla u svého stolu. Všichni už se těšili na Vánoce, ona ostatně také, ale v zimně nebylo moc co dělat, jen ve skleníkách. Nudila, jen tak si prolistovávala noviny, které ráno přinesl její kolega. Nic moc zajímavého, nakonec zabrousila do rubriky inzeráty. Chvíli se bavila, tím kdo se s kým chce seznámit a pak narazila na zajímavější inzerát. Něco ve smyslu, že jistý člověk zve všechny na jakýsi povídkový večer – nazval to jako „Vánoční povídkování“. Zřejmě si to představuje tak, že všichni si vymyslí nějakou povídku a ty si pak budou povídat. Docela zajímavá zábava na Štědrý večer. Jakmile skončila v práci vydala se za svou tetičkou domů – po smrti rodičů to byla příbuzná, která se o ni...
Vánoční překvapení
Jednoho zimního večera – už se blížil Štědrý den – seděl starší pán v pohodlném křesle zelené barvy, které mu kdysi koupila jeho žena. U nohou mu věrně spal jeho pes – pojmenoval ho Mefisto, podle toho čerta v knihy o Faustovi. Mefisto byl také takový ďáblík, ale spíše v dobrém smyslu. Byl celý černý, jeho černá očka třpytivě zářila – snad radostí. Mefistův páníček Hubert si pročítal dnešní noviny – hlavně inzeráty. Nenašel zatím nic zajímavého, nikdy nenacházel nic zajímavého, spíš chtěl jen zabít čas. Náhle ale jeho pohled padl na jeden z inzerátů. Byl netradiční – velice neobvyklý. Psalo se v něm, že někdo zve všechny čtenáře na jakési „Vánoční povídkování“. Připadlo mu to tak trochu zvláštní – někdo zve k...
Vánoční vražda
„Ahoj, teti,“ přišla domů Hedvika, pozdravila svou tetu Amélii, která právě v kuchyni pekla cukroví. „Dobré odpoledne,“ řekla teta rádoby přísně, když jí Hedvika ukradla kousek vanilkového rohlíčku. „Copak tak veselá?“ „Koukej, co jsem našla – bezva zábava na Štědrý den,“ podala jí noviny, kde bylo v inzerátech cosi červeně zakroužkovaného. Tetička si text prohlédla, psali něco o „Vánočním povídkování“. Znělo to docela zajímavě, tetička nejprve nevěděla a tak se jen tak mimochodem zeptala: „Ty tam chceš jít?“ „Hmmm …“ protáhla Hedvika, „tobě se to nezdá?“ Tetička pokrčila rameny. Nezdálo se jí to moc, copak někdo může jen tak pozvat někoho inzerátem k sobě...
Sněhová Královna
Seděl v křesle, díval se na svého společníka. „Myslíš, že někdo přijde?“ Jeho spolusedící pokrčil rameny. Seděl dál a trpělivě čekal. Za pár minut se rozezvonil zvonek. Pomalu se zvedl ze židle se slovy: „Že by přece jen někdo?“ Jeho společník seděl nehnutě v křesle, byl zvědavý, kdo je za dveřmi. Přece jen se ale udržel a nešel se podívat. Jeho společník se po chvíli vrátil. „Kdo to byl?“ zeptal se – neudržel už zvědavost, kdo to mohl být, když s jeho přítelem nikdo nepřišel. „Jen domovník ..“ oznámil mladík – Edvard. Pak se znovu posadil do svého křesla. Ze stolku si vzal ještě nedopitý šálek s horkou čokoládou. Skoro se ani pořádně neusadil, ba ani nenapil a zvonek zvonil znovu. Vstal tedy podruhé....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
