ŽD2 – Konec Rebela
Drabble v žánru sci-fi Lidé kolem mají bezvýrazné tváře. Vedle tebe přistane skenovací vznášedlo a z něj vychází několik bezpečnostních androidů. „Proka-žte se,“ ozve se kovový hlas jednoho z Kontrolorů. Kolemjdoucí se na skupinu, která tě nyní obklopuje, dívají se strachem v očích. „Proka-žte se – hned,“ opakuje monotónně trhanou řečí Kontrolor. Cítíš, jak ti po čele stéká pot. Promneš si předloktí, odkud jsi s bolestným sebezapřením vypreparoval sledovací zařízení. Čip, který do těla aplikují při narození, jsi zničil. Netrpělivý Kontrolor tě rychle sjede laserovým pohledem. „Nena-leze-no,“ hlásí. Vidíš, že zvedá ruku s biotickým zařízením, a chceš něco udělat. Ale elementární stáze ti zatemní mysl… Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD2 – Skleněná realita
Drabble v žánru sci-fi Pohladil jsem ji po tváři a věnoval jí krátký, tichý úsměv. A ona pochopila, odvrátila ode mne hlavu a tiše se rozplakala. Věděla to. Věděla, že nikdy nezapadne. Byla jen pouhou replikou člověka, stínem, který se v noci ploužil chodbami laboratoře a hledal úkryt, kde by se mohl v klidu vyplakat. Prý nemají city, ale v tomhle ohledu se vědci spletli – i obyčejné repliky dokáží cítit, milovat, smát se. Lensia to uměla. Ale i kdyby chtěla sebevíc, nedokázala změnit krutou realitu. Ona byla pouhý robot a já… já byl člověk. Po tvářích jí stékaly uměle vytvořené slzy. Milovala mne. Doopravdy. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD2 – Záznam kapitánova deníku
Drabble v žánru sci-fi Dnes jsme s lodí Orbit proletěli duhovou mlhovinu, kde nás čekalo nehezké překvapení. Druhý pilot, pan Young, špatně nastavil diferenciální ventil a při průletu mlhovinou jsme přišli o regulátor gravitace. Posádka na horní palubě se vznášela přibližně hodinu a půl. Poté hlavní technik vše uvedl do chodu. Nikdo nebyl zraněn a tak jsme mohli pokračovat v naší cestě. Blížíme se k planetě Graago, která je celá pokrytá ledem. Důstojníci připravují vybavení a sněžné rolby na průzkum planety. Naším cílem je najít lendánium. Sondy zaznamenaly stopové množství v sektoru omega. Vyšleme tam tým a budeme doufat v úspěšnou misi. Konec deníku. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD2 – Bakterie
Drabble v žánru sci-fi Profesor Avenarius zajásal. Veškerá pozorování potvrzovala jeho teorii. Bakterie, jak ty, které žijí s člověkem v symbióze, tak ty, které na něm parazitují, mají inteligenci. Jejich společnost je dokonale organizovaná a zasahuje do lidského organismu vždy ve svůj prospěch. Napíše o tom studii. Nobelova cena ho nemine. „Rota clostridium botulinum nástup!“ zavelel velitel. „Náš hostitel profesor Avenarius objevil, že jsme inteligentní. Musí být okamžitě zničen, než uvědomí další lidi. Začněte ihned produkovat botulotoxin, alespoň několik mikrogramů. Rota bordetella pertusis mu okamžitě způsobí černý kašel. Pak všichni do krku k evakuaci. Sejdeme se v novém hostiteli.“ Nobelova cena profesora Avenaria minula. Redakční úpravy provedla...
ŽD2 – Splněný sen
Drabble v žánru sci-fi Se slzami v očích se rozloučila a hovor byl ukončen. Hleděla na potemnělou obrazovku, kde před chvílí sledovala něžný obličej své matky. Bylo to už velmi dávno, co s ní mluvila naposledy. Tehdy jí bylo pět let. Technická vyspělost v současnosti neznala mezí. Komunikace nabyla nových rozměrů, když lidé pochopili smysl a zákonitosti koloběhu života. Její modlitby byly vyslyšeny a ona znovu mohla po třiceti letech mluvit s matkou, vidět její tvář… Monitor podivného přístroje osvětlil část pokoje a oznamoval datum příštího volání její matce, které bylo stanoveno na za rok. Na další výročí, kdy matka před třiceti lety zahynula. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD2 – Lepší
Drabble v žánru sci-fi Říkají nám Lepší. A JSME lepší. Necítíme emoce ani bolest a jsme silní. Sloužíme vládě. Někteří z nás jako zachránci, jiní jako vrazi. „B-M-321!“ volá na mě šéf. Nemáme jména. Jen kódy. Jména nám nepřísluší. Jsme stroje s lidskou podobou. Beze slova k němu přijdu. „Třináctka. Bav se.“ Vězeň z cely 13, libovolný způsob smrti. Na židli sedí malá holka, nejvejš desetiletá. Bulí jako mimino. Přiblížím se a začne prosit. Je mi to jedno. Děcka tu často nemám, ale o to je mám radši. Pohladím ji tak „něžně“, že ani nestihne vykřiknout a má hlavu na kaši. Šéf bude nadšenej. Redakční úpravy provedla Helenia...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
