ŽD3 – Poučení

Komediální drabble   „Se zákazníky si můžeš dělat, co chceš,“ poučoval vrchní učně. Podívej, tamhleten si třeba objednal hovězí vývar a smaženého pstruha.“ Položil před zákazníka hrachovku. „Objednal jsem si vývar.“ „Asi jsem se trochu spletl, ale hrachovku máme taky dobrou.“ Host ji snědl. Položil před zákazníka buchtičky se šodó. „Objednal jsem si smaženého pstruha.“ „Asi jsem se trochu spletl, ale buchtičky se šodó máme taky dobré.“ Host je snědl. Vrchní vítězoslavně pohlédl na učně. Pak předložil zákazníkovi účet na sto korun. Host mu dal desetikorunu. „To je málo.“ „Asi jsem se trochu spletl, ale desetikoruna je taky dobrá,“ řekl host a odešel. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – Chystáme se ven

Komediální drabble. Autor požádal o anonymní vydání. „Miláčku, přebal dítě a pak ho obleč,“ poprosí žena svého muže. Muž běhá za nahým dítětem, které mu sebralo své vlastní oblečení, jedna ponožka na noze a hlasitě se směje. Žena se mezitím stihne převléci, udělá dítěti mléko, sbalí tašku a přichystá kočár. Chytne dítě, obleče ho, když jej zabaví tím, že se bude oblékat na mámině klíně. Muž klečí na zemi a hledá druhou ponožku. Žena položí dítě do kočárku, je oblečená a vezme klíče. Otočí se na muže. „Můžu vědět, proč nejsi oblečený?“ „Vždyť jsem měl přichystat dítě, jak to mám všechno stihnout?“ „Já můžu a ty ne?“ Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – Když jsem takhle kempoval

Komediální drabble   Jednoho dne, když jsem byl s kamarády v lese, kde nás čekalo přespání přes 2 noci a zřízení tábora, jsem dostal závažný úkol. Musel jsem vykopat latrínu. Měla být naprosto pohodlná, aby se nám nad dírou dobře sedělo. Vzal jsem si tedy lopatku a odkráčel jsem od tábora. Hlasy utichaly v dálce. Když jsem šel na kraj lesa, šlápl jsem do hromádky od koně. Rozzuřený jsem tedy došel na kraj lesa, kde jsem chtěl kopat latrínu. Nevšiml jsem si díry přede mnou. Spadl jsem do ní a zjistil jsem, že latrínu už někdo nejen vykopal, ale i použil. Jsem pokálen. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD3 – Na kontrole

Komediální drabble   Občas mě napadne, že bych měla víc přemýšlet, než začnu mluvit. Něco mě napadne, vypadne to ze mě a já si pak říkám, že to asi nebyl nejlepší nápad nebo obsah nebo načasování. Nedávno jsem šla na kontrolu k veterináři s potkanem. Vstoupila jsem do čekárny a sedělo tam několik lidí se zvířectvem. Jenom jedna paní tam seděla bez zvířete, ale měla kočárek s dítětem. Nápad. Zkrat. Otevřená pusa. „Dobrý den, jé, oni už tu berou i děti?“ Jo, jsem vtipná. Zasmála jsem se vlastnímu vtipu. Nikdo jiný ne. Matka mě probodla pohledem. Dítě nechápalo. Kam se jít teď zahrabat? Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD2 – Vesmírné putování

Drabble v žánru sci-fi   Pomalu odtrhl zrak od panelu přístrojů a zahleděl se z okénka pilota do nekonečného prostoru vesmíru. Zde se v prázdném prostoru vznášely drobné úlomky meteoritů a hvězdný prach tvořil pomocí světla nádherné růžové sloupy. Kolem něj bylo ticho a klid. Dlouhá léta strávil osamělým průzkumem různých vesmírných končin. Cestoval z jedné galaxie do druhé, ale nikde se mu nepodařilo se usadit. Náhle ho vyrušil tichý sten. Na sedadle kopilota se zavrtěla malá holčička. Včera se mu ji podařilo zachránit z vesnice, kterou napadli vojáci. Ona jediná přežila a nyní potřebovala někoho, kdo by jí byl otcem. „A tím budu já.“ Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD2 – Pohled na Zemi

Drabble v žánru sci-fi   Vznášedlo mě doneslo na Vyhlídku. Dóm tu byl vybavený tím nejkvalitnějším sklem, aby nic nekazilo výhled. Kvůli Slunci dómy běžně nebyly průhledné, lidé ani rostliny se na trvalé světlo nemohli přizpůsobit. Ale Vyhlídka byla jiná. Dokonce i trávu se tu podařilo vypěstovat v pravé zemině, díky složitému systému hnojení a zavlažování. Stát v živé trávě při pohledu na Zemi a hvězdy kolem bylo dokonalé. Všichni, kdo se ve městě Luna nenarodili, se sem pravidelně vraceli. Stálo to majlant, ale peníze Měsíci nikdy nechyběly, Země by bez jeho surovin nepřežila ani týden. Je dobře, že jsme pokusy o osídlení Měsíce nevzdali. Redakční úpravy provedla Áine...