Tisíciletí čtyř – 5. část
Poslední část povídky je právě tady. „Kam, v téhle zatracené hoře, zmizelo všechno světlo, pro svaté hobity?!“ Nemyslím, že nadávkami si v téhle tmě nějak pomůžeme. Nebylo to spánkem, ale všechny pochodně pohasínaly a jediným chabým zdrojem světla, byly světélkující křídla víly. Bál jsem se hnout, abych se nedostal příliš blízko k okraji, vážně nechci následovat toho lidského červa. „Jak se odsud Temari dostane, když nic nevidíí?“ „No, cesta rozhodne nevede tudy, kudy se pokoušel jít John.“ „Tvrdíš, hobite, že jediná cesta ven je nahoru?“ „Tak nějak jsem to myslel.“ „Máš snad někde po kapsách křídla, co teď natáhneš a vyletíš…?“ „Ona jo.“ Nevím, jestli jsem v tu chvíli byl...
Tisíciletí čtyř – 4. část
Čtvrtá část povídky právě vychází. Kdybych někdy snad uvěřil tomu, že existuje peklo, které si lidé tak často vykrašlují, tak by to bylo právě teď. Čekal bych, že cesta k dalšímu úkolu bude prostě jen další žebrík a pohodlná cesta. Opak jest pravdou. Celou jeskyni, jako by obsadil sám ďábel. Celá se otřásala v základech a nebýt toho, že hobit vytáhl Temari z rohu, nejspíš by na ní dávno spadl jeden z kamenů, uvolněných ze stropu. „Co se to děje?!“ Než jsem stihl něco namítnou, odpoveď se nám všem dostala od samotné přírody. Přímo před námi se kus skály propadl do země a s neuvěřitelným rachotem se řítily i další kusy. Za chvíli nastalo ticho. Neuvěřitelně ohlušující. Když se usadil prach a zklidnil se náš strach, všimli jsme si, že před námi se...
Tisíciletí čtyř – 3. část
Třetí část příběhu je tady. Když ztratíte nit vedoucí ke klubku vašeho života, musíte v půli přestřihnout cizí a ukrást jen pro sebe. Snad každého z naší skromné skupinky překvapil onen obrovský rozdíl mezi nazdobenou vstupní halou a naprosto „jeskyňovitým“ prostorem za dveřmi. Kdokoli by očekával honosné schody, které by nás vedly k dalšímu úkolu, teď mu pohasly veškeré naděje. Před námi byl prostý železný žebřík. Vedoucí jen pár žbrdlinek k dalšímu skalnímu výstupku. První, jak překvapivé, se na výstupek dostala, spíše vyletěla, mnou natolik oblíbená Temari. „Honem holoto bez křídel!“ „Někteří z nás nemají křídla, jiným chybí jiné věci.“ „Kdybys se tady nevykecával elfíku, mohl by jsi být dávno nahoře,“ kdy se to...
Tisíciletí čtyř – 2. část
Druhá část příběhu právě...
Tisíciletí čtyř – 1. část
Třetí soutěžní dílo se právě představuje. Ne každý si uvědomuje, co všechno je součástí smrti. Někdy totiž nestačí jen to, že vaše srdce naposledy rozežene kyslík do vašeho těla. Mnohdy se totiž stane, že vaše duše se z místa smrti prostě nemůže hnout a vy jste tak vězněm i po smrti. A někdy jste jím třeba i tisíce let. Jsou místa, která se ani za tisíc let nezmění. Možná proto byl dnešek tak vyjímečný. K obrovské hoře, kterou nenajdete, pokud nevíte, kde přesně je, se přiblížily čtyři postavy. Mohlo jich být pět, ale není, díky mně. Včas, pokud se dá řící, že je byl určený čas příchodu, se před obrovskými dveřmi, jakoby vytesanými do skalnatého povrchu, objevil na první pohled vyšší člověk. Na druhý pohled to byl jeden z nejvznešenších elfů, bílé vlasy byly...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
