ŽD5 – drabble od Nebelbracha

Drabble formou deníkového zápisu   Pondělí Ráno jsem se se vzbudil s odhodláním, že se začnu připravovat na páteční zkoušku. Ale nechtělo se mi. Díval jsem se na televizi. Začnu zítra. Úterý Chtěl jsem se učit, ale je toho moc, to se nedá zvládnout. Šel jsem hrát squash. Středa Poslouchal jsem celý den hudbu. Ze zkoušky se zítra odhlásím. Čtvrtek Zapomněl jsem se odhlásit, tak tam zítra musím. Jsem tak nervózní, že jsem si uklidil pokoj. Pátek Nedal mi to, blbec. Přitom jsem mu všechno řekl. Co ještě chce? Nevadí. Zítra jedu s kámoši na chatu. V pondělí si podám žádost o změnu studijního oboru. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD5 – Ten den teprve začal…

Drabble formou deníkového zápisu   Můj milý deníčku. No to je zas jednou den. Mám pocit, že mojí dnešní rolí je hrát si na sardinku. Vlak měl dnes o vagón méně. Na výuku ve škole nás přesunuli do učebny s malým počtem míst. Uff, takže sedím na zemi. Může to být ještě horší? Jasně, že jo, že se ptám? Už Cimrman vyčítal Aloisu Jiráskovi, že deprivuje národ pověstí o Blanických rytířích. Že nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ale to si, milý deníčku, musíš počkat až na večer. Protože dnešek přeci jen teprve začal a já jsem zvědavá, co dalšího přinese. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD5 – Čekání

Drabble formou deníkového zápisu   únor 1944 Noc byla studená. Ten starý děravý kabát, co jsem našla v jednom z opuštěných domů, mě vůbec nezahřál. Kašel se mi nelepší. Navíc mě bolí na prsou, hoří mi čelo, a občas dokonce plivu krev. Navíc mám hrozný hlad. Zásoby mi došly už před pár dny a nikde se nedaří najít jídlo. Doufám, že se táta brzy vrátí. Vždyť říkal, že je to jen na pár dní a podle čárek, které si čmárám na zdi, je pryč už tři týdny. Na ulici se často střílí, ozývá se křik a pláč. Bojím se. Už nechci být sama. Slyším kroky. Redakční úpravy provedla Áine...

ŽD5 – Co jsem zač?

Drabble formou deníkového zápisu   Můj milý deníku, jsem v rozpacích. Mluví se mi o tom špatně a vlastně je to hloupost, ale… Asi nejsem tím, za koho mne ostatní pokládají. Opravdu, na zádech mám dva hrboly podobné křídlům a moje uši… jsou zvláštní. Nevím, co si o tom myslet, ale vypadají jako uši elfů. Možná jsem blázen, možná ne, ale pokud by to kdokoliv zjistil… Mám strach, milý deníku. Tohle nemůže dopadnout dobře. A pokud si toho kdokoliv všimne, budu ve velkém průšvihu. Ne, že bych už v nějakém nebyla, ale tohle je snad zlý sen. Prosím, řekni mi, kdy se vzbudím. Tvá Gealin Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD5 – drabble od Betrie

Drabble formou deníkového zápisu * 13. 10. 2012 Dnes jsem se vydal do Amazonského pralesa na výpravu za Klestrony. Od místních lidí jsem slyšel mnohé povídačky o těchto tajemných stvořeních. Jsou velcí, zarostlí hustou, černou srstí, velmi silní a plaší. Přestože prý vzbuzují vzhledem strach, jsou mírumilovní. Objevují se, když je někdo zoufalý a svojí přítomností dodávají člověku nebo zvířeti pocit klidu. Jejich chlupy jsou léčivé. Když vidí někoho raněného, pár si jich vytrhnou, přiloží na ránu, a ta se zahojí. Moc bych chtěl nějakého potkat. Tak jsem se vrátil. Měl jsem štěstí, jednoho jsem zahlédl. Byl to šok. Vypadal jak zarostlý soused Crosby. Brrr. Redakční úpravy provedla Helenia...

ŽD4 – Jak stvůra zabila stvůru

Drabble v žánru hororu či thrilleru   Zatřásla jsem se. Blížil se a já měla prázdné ruce. Pod očima se mi rýsovaly kruhy, nohy se mi podlamovaly. Myslela jsem si, že je to pouhý sen. Kéž by byl. Přibližovalo se to, blíž a blíž, krok po kroku. Cítila jsem jeho dech, cítila jsem, jak lehce našlapuje. Bylo ticho, slyšela jsem jen svůj dech… a jeho chůzi. Jako by nedýchal. Zavřela jsem oči a čekala, zda přijde. Blížil se. Věděla jsem to. Cítila jsem ho. Možná jsem měla křičet, nebo řvát, ale já nic z toho neudělala. Měl pravdu. Moje smrt byla tichá a pomalá. Nikdo jí nelitoval. Redakční úpravy provedla Áine...