Temná kletba
Příběh o cestě dívky Hany, která je vyvolená zachránit svět před kletbou…Před mnoha lety byla vyřčena kletba nad celou zemí. Nikdo nevěděl, kdo ji řekl, proč a hlavně co přesně v ní je. Zem se pokryla tmavým a neproniknutelným hvozdem, kam nikdy nepronikl ani paprsek světla, zvěř tam nežila a ani rostlinám se v té věčné temnotě nedařilo. Lidem se žilo čím dál hůř, dobytek umíral hlady a lidé k tomu neměli daleko, protože vypěstovat obilí, ovoce nebo zeleninu bylo pořád těžší a těžší. Za pár let ale svitla lidem naděje. Skrz černý les se k vesnici blížila temná postava. Byla to žena zahalená v šedý šál zakrývající šedé vlasy i celý obličej, až na černé oči. I její tělo bylo oblečeno v šedý šat. Jakmile se přiblížila lidem na doslech pravila: ,,Až nastane...
Poslední
Poslední žijící jednorožci jsou vyrušeni ze svého poklidného života. Zlo, které se rozhodlo je zprovodit ze světa jednou provždy, se v podobě démonického jednorožce znenadání objeví v lese. A není samo, zčistajasna se zde ukáže i jiný nečekaný návštěvník. Ztemnělý les dával všem znát, že dnes zde není bezpečno. Věděli to jeho obyvatelé i jeho občasní nezvaní návštěvníci. Zvěsti o tom přízraku, co se toulá nocí, znali široko daleko. Té prazvláštní bytosti, která se zjevovala zbloudilým poutníkům, kteří ze strachu brali nohy na ramena v domnění, že vidí svou zkázu. Černý jednorožec tu noc opět obcházel po lese. V nejhlubších místech tohoto lesa, která zahlédlo jen velmi málo obyčejných smrtelníků, kde život plynul nezávisle na okolním světě, trhali poslední trsy...
Drak
Trollové útočí a mladý dračí hrdina v doprovodu elfa, který má do inteligence těch Tolkienových daleko, a entí bonsaie zachraňuje kolonii dračích starců. *za entí bonsai děkuji Dáše (Amoryllis, Gratě, Cruel… prostě ona ví a já vím) 🙂 *Dračí kolonie na severu země byla vždycky obávaným místem, kam si i mnoho udatných, či za hlavy bestií placených reků bralo několikery rezervní spodky. Pověst děsivého kotle plného lidských ohlodaných kostí má oblast stále, ale skutečné nebezpečí by tady hrdinům hrozilo v nejhorším případě od klíšťat a loupeživých goblinů, kteří osídlili prázdné sluje. Přesto ale posledních pár draků v jeskyních přežívalo, v mírné symbióze se stády divokých horských koz (alespoň z pohledu draků byl systém „jeden vpravo a druhý...
Stoslovné výpovědi devíti pacientů
Něco do školy k mudlům na téma – média. Ze dne jednoho psychologa. „Víte, nebylo to moc příjemné. Když víte, že vaši přátelé si přes celé prázdniny telefonují, mailují a píší zprávy, připadáte si se svým dopisováním trochu… staromódně. Nechápejte mne špatně, – svých dopisů se nevzdám. Dopisy mají vlastní život, i samotné dopisní papíry; vnímám vůně a dotyky. A písmo, vždyť písmo stvořené vaší rukou vypráví příběhy našeho světa a lidí kolem nás. Říkají: Je ti teprve šestnáct, užívej života. Pokud užívání si znamená ničit tradici a stát se součástí masového průmyslu elektroniky, můžou všichni jít do,“ váhá, ,,do háje. Řekněte, mohla bych něco takového napsat do dopisu? Ne, úcta mi ještě zbyla. Věříte?“ „Uf, stihla jsem to...
Dobývání vesmíru a první kouzelnická kolonie na Marsu
Pohled na mimozemské kolonie osídlené kouzelníky Na počátku celého osidlování vesmírných těles stojí, jak ví každé malé dítě, mladý astrolog Alexander Hufeisen, jehož otec, Karl von Hufeisen, byl kolegou Johanna Keplera. Starý šlechtic svého syna nikdy oficiálně nepřijal za svého a spolu s jeho matkou ho vyhodil ze svého domu. Avšak Kepler si chlapce zamiloval a poskytl jim tedy ubytování a práci u něj doma. Vychovával ho jako svého syna a mladý Alexander začal s věkem vykazovat neuvěřitelné nadání a ještě jako chlapec pomohl Keplerovi vylepšit a upřesnit jeho výpočty. Kepler pochopil, že takové nadání nemůže ukojit na žádné škole ani univerzitě v Německu. Požádal tedy o pomoc svého dobrého přítele, magistra Kellyho, který, jak dobře věděl, měl ve světě vědy a...
Přijď
„Přijď…“poslední slovo mé milé vlálo po pokoji a já na ní koukal, jako by se měla znovu probrat. Neprobrala se. „Pane Jiří, copak nám to vyvádíte? Vylezte s té skříně!“ Mudlovský lékař se podrbal za uchem a nejspíš přemýšlel, jak mi zabránit neustále lézt dovnitř. „Pane Jiří, hyml, vylezte, vždyť máte alergii na moly!“ vyděšeně vyjekla sestřička, vytáhla mě ze skříně a uložila do postele. Nevadilo mi to. Vše bylo již jedno. Miluji ten pocit, když vcházím do skříně a vím, že právě v ní mohu ukončit svůj život. Můj život, ze kterého vyprchala veškerá láska a odešla spolu s mou milou do říše mrtvých. Pomalu cítím, jak mi puch molů vlézá mezi póry v kůži, ta se začíná dusit, můj nos napuchává a napuchává, tep se zrychluje a...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
