Očista
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Sucho už panovalo několik měsíců. Ve studnách vysychaly poslední kapky vody, jezera byla den ode dne mělčí, řeky už nezpívaly šumivou píseň, a dechberoucí vodopády už dlouho svou krásou nikoho neoslňovaly. Vše bylo horší a horší. Slunce spálilo veškerou úrodu, staří lidé podléhali nemocem, a vůbec to nevypadalo, že by v blízké době měl přijít déšť. Nayar už nějakou dobu pobýval ve vězení. Nebyl to kriminálník, byl to velmi dobrý muž, ale bezmoc ho donutila ke krádeži. Jen jednou jedinkrát přeskočil plot svého souseda a ze studny nabral půl vědra vody, aby se jeho malá dcera měla čeho napít. Soused byl však starosta, zlý a namyšlený člověk, a Nayara u svého domu spatřil a okamžitě jej nahlásil. Na zdi byly vyryté...
Kapka
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Bylo, nebylo, docela nedávno tomu, hnaly se krajinou černé mraky. A s nimi i kapky vody. Hnaly se někam k moři a vzaly to zkratkou přes hory. Tam se však mrak zakymácel, roztrhl a vycedil všechnu svoji zásobu do údolí. Byl podzim, vlahý večer a kapky vody bubnovaly na vše, co jim přišlo do cesty. Některé se vsákly a některé zůstaly přichycené na lístcích trávy a okvětních plátcích drobných kvítečků. Pohupovaly se, kolíbaly se a kutálely. Jedna ta kapka se nespokojeně vrtěla na lopuchu a ani trochu se jí to nelíbilo. „Je to tady nepohodlné, pichlavé a studené. Bojím se, že skápnu někam do špinavé hnědé hlíny. No fuj! To je snad omyl!“ „Haló! Haló!“ šustila a vrtěla se. To byla neplánovaná zastávka! „Chci jít...
Vodní zahrady
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Slunce nemilosrdně spalovalo vyprahlou zemi. Každý, kdo mohl, hledal nějaké stinné místečko, kam se schovat. Král pozoroval klidnou atmosféru z okna svého paláce. Byl zamyšlený. Blížily se narozeniny jeho milované manželky a on přemýšlel, jakým darem by ji nejvíce potěšil. Musí to být něco výjimečného, neobvyklého. Co by to však mělo být? Jeho žena byla skromná, nelibovala si v nových špercích či drahých látkách. Milovala stromy a rostliny a květinové zahrady. Kéž by jí tak mohl dát darem celé lány květin, které by nikdy neuvadly. Na to by však byla potřeba voda. Obrovské množství vody. A to nebylo snadné. Nejbližší řeka byla vzdálená několik mil. Vody v ní byl dostatek, jak však vodu zadržet, zkrotit? Bylo to...
Jak se setkala Jezérka s Kanélií
Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Jezérka byla krásná vodní víla žijící v jezeře. Taková vodní víla je opravdu celá z vody. Vlasy má jako malý vodopád a průzračnou pokožku má zrovna jako voda, ve které žije. Na vodní víly narazíte jen zřídkakdy, jelikož se ukazují pouze zvířatům a ostatním vílám, a jakmile vycítí v blízkosti člověka, okamžitě se skryjí pod hladinu. Jezérčiny vlasy stékaly až k pasu, pokožku měla průzračnou, až bylo vidět prostředí za ní, a s velkou oblibou nosila dlouhé modré šaty. Za celá ta léta se setkávala jen s jednou vílou, a tou byla Rekie. Rekie žila v řece nedaleko Jezérčina jezera, vlasy měla krátké a pokožku neustále pokrytou bublinkami. Měla poněkud divokou povahu, takže pořád pobíhala od řeky k jezeru a zase zpět...
Legenda o ohnivém chlapci
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. V dálce hořelo. Někdo stoupající oblaka dýmu považoval za běžný požár způsobený příšerným suchem, jiní s důvěrou v báchorky hádali, že se draci vrátili, a ti nejtroufalejší nad pintou piva vtipkovali, že vzplanula královská toaleta. Ani jedna z těchto skupin neměla pravdu. Tam v dáli, až za Nejstarším lesem, nejmladší syn vesnického statkáře se střetl s několika vojáky královské armády. Ať už šlo o omyl, nebo jen o dětský nevinný vtípek, semlela se potyčka. Tři dospělí a ozbrojení muži proti jednomu malému děcku. Dopadlo to nepřekvapivě. Smrt dítěte však nebyla způsobena mečem nebo snad rukou okolo krku… Oheň, který chlapec narychlo zažehl a který mu měl přivolat pomoc, se stal jeho zkázou. Dlouho se krajinou...
Jezdci v plamenech
Ohnivá povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Psal se temný, chladný večer jednoho neurčitého dne v neurčitém týdnu a neurčitém měsíci či roce. Dokonce i místo dění je neurčité. Jedinou podstatnou věc tohoto příběhu tvoří okolnosti, za kterých je vyprávěn. Plamenné okolnosti… Vysušenou krajinou písečných dun, v níž už měsíce nezapršelo, se rozléhal dusot tisíců koňských kopyt. Nebyla to ledajaká koňská kopyta, nestvořila je zem, vzduch ani voda. Jen oheň. Horký, nezkrotný a krutý. A přesně tak to také vypadalo. V místech, kde se obrovské stádo přehnalo, zvířil se oblak prachu. Trajektorie kopyt byla okamžitě nahrazena hořící stopou, která ještě dlouho poté, co všichni zmizeli, doutnala a plála. Za normálních okolností by stádo ořů, byť ohnivých,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
