Nedočtená knížka

Začátkem ledna jsem nastoupila na brigádu jako výpomoc do místní knihovny. Pracovaly tam dvě dámy středního věku, vedoucí Věrka a knihovnice Jarka, která mě zaučovala. Práce mě bavila a leden utekl jako voda. Vypomáhala jsem hlavně v odpoledních a večerních hodinách, kdy chodilo nejvíc čtenářů. Někdy začátkem února jsem zapisovala knížky jednomu staršímu pánovi. Zvědavě si mě prohlížel. „Hlavně si nenechte nacpat službu na čtrnáctý únor, byla by vás škoda. Jste moc milá.“ „Prosím?“ podivila jsem se. „Oni vám to neřekli že?“ pokýval vědoucně hlavou. „Co mi kdo měl říct?“ „Že každého, kdo má službu v knihovně čtrnáctého února, stihne ten večer nějaké neštěstí.“ Přestala jsem psát. Pán, vida můj zájem, pokračoval: „Trvá to už nejméně deset let. Začalo to, když...