* Druhé adventní zastavení *
Z hektického odpoledne ji vytrhla příchozí zpráva. Otevřela na mobilu fotku na pár chvil na všechen shon zapomněla. Stačilo tak málo – pohled na první adventní plamínek – a na tváři se jí rozlil úsměv.
Rubrika
Z hektického odpoledne ji vytrhla příchozí zpráva. Otevřela na mobilu fotku na pár chvil na všechen shon zapomněla. Stačilo tak málo – pohled na první adventní plamínek – a na tváři se jí rozlil úsměv.
Bylo to jako před měsícem, a už jsou tady zase? Vánoce? Kdy? Jak se to stalo? Jaro i léto mi uniklo mezi prsty a je tu zima. Už zase čistíme auta od mrazu a nerozumíme mu, že nám jen radostně maluje obrázky na skla. Neskutečné, jak ten čas letí.
Moji milovaní čtenáři a autoři, potřetí mi bylo ctí uspořádat pro vás výzvu a potřetí jste mne nezklamali! Podařilo se vám sepsat strašidelný příběh, ze kterého až běhá mráz po zádech. Ač byl čas neúprosný, většině z přihlášených autorů se podařilo sepsat své pokračování a v jedenácti lidech dokončit příběh o rovných 1800 slovech a získali v rámci UNC krásné druhé místo v kategorii Umělecký počin roku.

Doufám, že se vám bude líbit. Už vás nebudu zdržovat od čtení.
Vaše Vrba.
Vítejte přátelé.
Trvalo to skoro dva roky, ale dočkali jste se! Další má výzva je tu a já už se nemůžu dočkat na to, jak stvoříme společný strašidelný příběh.
Již potřetí tu bude možnost zapojit se do tvorby společného díla v rámci Vrbové výzvy.
A protože jde o výzvu halloweenskou, můžete si být jistí, že to bude pěkně strašidelný zážitek! Ale naše škola je plná odvážných studentů a profesorů, proto věřím, že se ničeho nezaleknete a zúčastníte se ve velkém počtu.
-*-
Léto je za námi a s ním skončila i akce, pro čítárnu vskutku netypická. Čítárna se pro letní prázdniny spojila s redakcí Lví tlapou a vy jste se mohli pokusit o obnovu kouzla Strážce. Pokud jste nebyli ve Velké síni, kde došlo k vyhlášení, níže se dozvíte vše podstatné.
Jak nepozorovaně přišli, tak i odešli. Nikdo ze čtveřice si nedokázal vzpomenout, kdy se s rodinou chránící kouzlo rozloučili, ani kterým směrem odešli.
„Kouzlo by mělo být vyřčeno tam, kde chceme, aby Strážce stál. Od něj se pak vymezí ochranný prostor,“ pronesla Anseiola zatímco pomalu stoupali ke skále.
Ashante se po přemístění rozhlédl kolem sebe. Stál na kraji moře po boku mladého muže. Nad hlavami se jim honily bouřkové mraky. Oblohu sem tam pročísl blesk, po kterém následovalo zahřmění, ze kterého šel chlad až do morku kostí.
„Vítej u poslední zkoušky,“ přivítal ho muž. „Tvoji společníci byli úspěšní. Jediný úkol tě dělí od získání kouzla Strážce.“
Albus si rád představoval, že po přemisťování za sebou zanechává veškerou minulost a s ní spojené problémy. Alespoň na pár vteřin si připadal jako by byl někým jiným. Ale pak ho vlastní myšlenky dohnaly a připomněly mu kým je. Tentokrát však myšlenky neměly šanci. Do reality ho vrátil pach spáleniště, který se mu z předchozího místa usadil v oblečení.
Přemístila se a doufala, že smutek, který cítila při plnění předchozího úkolu, nechá za sebou. Slza stékající po tváři jí dala najevo, že tak snadné to nebude.
Anseiola se posadila na zem a opřela si hlavu o kolena. Věděla o tom, že plnění úkolů pro získání Strážce není nic snadného. Dědeček jí říkal, že si při tom čaroděj často sáhne na dno a někteří i hlouběji. A že je to navždy změní.