Smilstvo – Smilník

Báseň z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Miloval ženy, nemohl odolat, každičkou chtěl pomilovat. Manželka nebyla překážkou, aby se vydal za cizí kráskou. Však jeho žena soptila, žárlivé scény tropila. Všechny milenky hledala, pak jeho vinným shledala. Nebyl obětí žen chtivých, byl původcem činů hříšných. Byl to zkrátka smilník velký, a ona ať pukne si vzteky. Našla muže podváděného, soka manžela záletného. O všem spolu promluvili, pomstu svůdci připravili. Žena samý úsměv, na stole večeře, muž jedl, když kdosi zabušil na dveře. Přišel srovnat účty paroháč nevrlý, žena manžela schovala do truhly. Smilníka v truhle uvěznili, parohy mu nasadili. Uvězněný všechno slyšel, jako hlupák si teď...

Pýcha – Pyšná dcera

Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Víliny dcery byly v nebezpečí, aby je ochránila, nechala je ukryté vyrůstat mezi lidmi. Vyrostly ve zdraví, ale protože obyčejné lidi v mnohém převyšovaly, měly mnoho nepěkných vlastností, byly marnivé, neuctivé, škodolibé a pyšné. Víla se je rozhodla napravit a všechny je zaklela, aby musely čelit svým špatnostem a viděly se, jaké skutečně jsou. Tři z dcer se umoudřily a osvobodily se tak.Ta poslední ale byla především pyšná a pýcha je vůči svým chybám slepá, kletba nekletba. Odmítla chyby uznat, odmítla se změnit, raději přijala prokletí za své. Na truc zkameněla, aby její změna už nebyla nikdy více...

Obžerství – Nenasyta Ben

Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Ben jídlo miloval. Neřešil jím žádné problémy nebo deprese, jen rád jedl. Na jeho zdraví se to ale projevilo a Ben musel zhubnout. Bylo to utrpení. Pohyb mu nevadil, zdravé jídlo jedl rád jako každé jiné, ale bylo ho málo. Bál se, že z toho hladu zešílí. Pak zjistil, že když přijde na syrovou zeleninu, nemusí se v množství omezovat. Salát mohl jíst celé hodiny a kytky se staly jeho nejlepšími přáteli. Skutečně, jedl i sedmikrásky a pampelišky. Znovu byl šťastný, protože díky rostlinám mohl zase jíst, jak dlouho jen chtěl. Nešlo o to, co jí, ale o jídlo...

Pomluva

Z pera Viljy Carrie Dechant  -*- V tom městě mužům došla trpělivost s klevetivými ženami. „Nevadí, že mluví,“ říkali. „Ale ony jen pomlouvají! Jedovatými jazyky haní čest ctihodných občanů!“ Tak všem, kdo byl načapán při pomlouvání, nasadili ostudný náhubek. Soudce, kterého to napadlo, muži uznale plácali po ramenou. Týdny běžely, žen s náhubkem přibylo, ale ve městě se zlepšila nálada. Lidé na sebe byli milejší a o druhé se zajímali, místo aby je pomlouvali. Soudcova žena přišla domů a švitořila a švitořila, jak nakoupila, co uvaří. Soudce mlčel. Na cosi se zeptala, mlčel. Už dopáleně za ním došla a ztuhla, její muž měl náhubek za...

Podvod

Z pera Vilji Carrie Dechant. -*- Hrnčíř trávil celé dny v dílně a trh byl věcí jeho ženy. Když ta porodila jejich prvorozeného, musel na trh sám. Cestou ho potkal pekař na svém voze, svezl ho a celou cestu s ním rozprávěl a bavil ho veselými historkami. Když zboží prodal, procházel trhem a našel pekařův stánek. Lidé mu nadávali a tvrdili, že je zloděj. Hrnčíř se dobrého pekaře zastal. Schválně nakoupil u něho koláče. Pekař děkoval, v očích slzy mu stály. Žena plesala, jaké krásné pečivo nakoupil a do koláče se pustila. Ale ouha, uvnitř jen velká díra. Darebák pekař těsto vyhnal droždím, aby lidi...