Prokletí
Všechno to začalo polibkem. Ne, nespletla jsem se. Vím, že polibkem by mělo všechno končit. Protože vše končí: ,,A byla svatba a žili spolu až na věky.“ Ale to bych předbíhala. Protože i pravá láska, ve všech dobách a říších, má svá pravidla. Je to vlastně něco jako taková dávno předpřipravená stolní hra. Tak dávno, že si to už nikdo ze zúčastněných nepamatuje. Je to logické, kdybychom si pamatovali, že vše je jen hra, z překážek by byla zábava a tolik nezbytná víra v příběh by postrádala smysl. Do hry tedy vstupují dvě strany a tři aktéři. Zní to absurdně, ale vážně tomu tak je. Dva hlavní hrdinové se ovšem nemohou jen tak náhodně vybrat. Nýbrž jsou k tomu předurčeni. Mají totiž určitou výjimečnost, propojenost. A to jim dává možnost dojít společně až do konce...
Den plný překvapení
Konečně přišla ta dlouho očekávaná neděle. Den, kdy se sejde celá naše rodina a odtajní se konečně ta moje neteř, anebo synovec. Prostě budu už za měsíc teta, a to mě vždycky vžene do očí slzičky radosti. Nechápu, jak si takovou událost někdo může tak dlouho nechávat pro sebe?! Je to snad taky naše věc, nebo ne?! Chtěla jsem tomu maličkému napsat knihu pohádek. Jenže pro holčičku bych volila docela jiný žánr. Svět smíchu, princezen a statečných princů, kdežto pro kluka by to byl souboj s draky, plnění úkolů, anebo svět loupežníků. Jenže teď už na to budu mít jen jeden měsíc. Ale co, hlavu mám plnou nápadů a tak moc se na to škrvně těším, že to půjde určitě naprosto samo. Ráno byl v kuchyni parádní šrumec. Měli přivézt dort, pro odhalení pohlaví děťátka, ale...
Vytahané tričko
Nikdy bych si nedovolila tvrdit, že se tohle vytahané tričko dostane do popředí soutěže o kouzelný předmět. Ale asi bych měla vysvětlit, co se letos u nás stalo. Začalo to jako docela obyčejný letní den. Blížil se víkend, ale ne tak ledajaký. Byl to den oslav rodinných vztahů a soutěže o ,,Kouzelnou Trefu.“ Je to svátek, který se u nás dodržuje už po několik generací. Vlastně je to oslava, nebo spíš zasvěcení nejmladšího člena rodiny, který po létě nastupuje do Kouzelnické školy. Kdysi dávno se totiž stalo, že dědova maminka chystala pro syna polévku na rozloučenou před nástupem do školy. Její muž do ní vsypal nějaký prášek. Prý neškodné kouzlo. Jenže ta polévka pak měla nějakou zvláštní reakci, a tak došlo k tomu, že nejen že měnila barvu na talíři, ale...
Alchymista
Můj příběh je už hodně starý. Ale miluji ho. Vypráví se v naší rodině každý rok o Vánocích a pokaždé v něm nacházím něco nového, co jsem ještě před rokem nedokázala slyšet, nebo přijmout. Ten příběh je o síle mysli, touze, víře a odvaze překonat všechny překážky. Je i o lásce ke svému poslání a dosažení cíle, za všech okolností. Možná se zdá, že vlastně s Vánoci nijak úzce nesouvisí, ale to je jen na první pohled. Samotný příběh odkrývá tajemství, která jsou možná právě v období Vánoc, kdy se dějí zázraky a lidská srdce ožívají. Někdy láskou a pokorou, jinde zas bolestí z odloučení. Ale teď už vás vezmu daleko do staré Anglie. Doba středověku tam byla zapsána brkem géniů a architekti zas zanechali svou stopu v nádherných stavbách kostelů i honosných...
Večerní symfonie
Na ten večer jsem se připravovala celý měsíc. Konečně uvidím Sen noci svatojánské! Režisér si vybral atraktivní prostředí v přírodě. Louka byla lemována lesem, kolem protékal potok a vše dokreslovaly výběžky skal. Židličky byly stylové. Vypadaly jako pařezy s kopečky mechu. V rohu pod stromem bylo malé podium pro hudebníky. Ti byli v kostýmech cvrčků, motýlů a víl. Už půl hodiny před představením si ladili své nástroje. Ale nebyla to klasická změť tónů a disharmonie, jako před klasickým symfonickým orchestrem. Ty bytůstky lesa si postupně přehrávaly jednotlivé pasáže a po jednom se přidávaly. Na začátku to trochu připomínalo ladění, ale v melodii ostatních, už hrajících nástrojů, to znělo jako nesmělé oťukávání. Každý nový nástroj měl svůj prostor, jakoby se...