Ďábel lesů

Byl jednou jeden dům. Zcela obyčejně a nepovšimnut si prostě jen tak stál na kraji lesa. Ten dům měl dveře, a za nimi se skrývalo mnoho lidských příběhů, prostých a krásných ve své jednoduchosti, ale také sváry a neštěstí, jenž nedaly klidu ani na věčném odpočinku. Bylo to podivné místo zahalené tajemstvím neodbytně vnikajícím do citlivé mysli. Ač prostá chaloupka vzbuzovala majestátnost velkolepých sídel královských. Šlechetnost sálající z jejích zdí šlechetností srdce obyvatel zdala by se býti kdyby posledním nájemníkem nebyl starý podivín, vyhoštěnec společnosti, člověk nevábného vzhledu a celkově odpudivého vzezření. Říkávali mu pán Kočičák po jeho ubohých znetvořených kočkách, kterým denně neléval mléko a vařil poloshnilé brambory, poněvadž byl chudý a nikdo...