Deník blázna

Double drabble. Uchopím pero a začnu psát… Úvod Po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodl napsat deník. Stejně nemám co na práci. Ty neustálé připomínky andělů mě už vážně nudí. Jediné světlé stránky mého života na téhle louce byli pocestní. Jednou si vám takhle projde okolo hobití rodinka a ptá se, kde je nejlepší místo pro piknik. Podruhé si vás všimne malá lidská holčička a zasype vás svými nekončícími otázkami. Ptá se: „Kde jste se tu vzal? Máte děti? To jste celý svůj život proseděl tady na lavičce? A… nejste to náhodou vy, ten hodný stařík, co plní za buchtu či koláč nějaké to přání?“ Popravdě si už nevzpomínám, jak jsem jí tenkrát odpověděl, ale ještě dnes vidím ten zástup tvorů, který den poté přišel s ranci nacpanými k prasknutí. Zázračně jsem plnil přání a...

Autor : dne 10/07/2014 | Ze STOklas | 0 komentářů

Jak napsat nic

Sedět. Lhát. Poklepává nohou o špinavou podlahu. Slyší. Slyší hlasy neznámých tváří. Sedět. Podvádět. Cítí naléhavost. Praská ve švech neznalosti a surového pocitu. Sedět. Smýt. Beznadějné tóny klávesnice ji ničí. Sedět. Snít. Klišé. Kýč. Plané fráze. Balící papír. Němá síla. Lhala prosbě. Podvedla pocity. Smyla šmouhy na papíru. Snila o něčem víc. Ona seděla. A nic. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová

Autor : dne 10/03/2014 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů