Můra a motýl
Barbara Arianne Lecter, Zmijozel Těžké bílé chomáčky mlhy se líně povalovaly nad zemí. Vzduch byl mrazivý a bodal do plic každého, kdo se nadechl. Většina lidí byla doma, u teplých krbů a sálajících kamen, ale ne každý měl domov a ne každý si mohl dovolit takový luxus. Amanda kráčela pochmurným soumrakem, země jí pod nohama jemně křupala. Možná, kdyby tenkrát nebyla hrubá, kdyby se jí podařilo situaci zvládnout jinak… Nechtěla to udělat, ale měla na výběr? Došla k zdobené mahagonové brance. Na okolních sloupcích poblikávaly lucerny, kolem kterých se třepotaly desítky nočních motýlů. Amanda je s úžasem sledovala. Nevadí jim, že nemají barevná křídla, nepotřebují je. Jsou to noční tvorové – stejně tak jako kdysi bývali i oni. Jediný rychlý pohyb stačil...
Úsměv, prosím!
Adanedhel Bloom, Zmijozel Když se vám úplně nejvíc nedaří, co uděláte? Jdete ven? Pozvete k sobě pár kamarádů? Raději ležíte v posteli a jen si čtete? Jsou lidé, kteří by tohle nikdy neudělali… Usadila se hned naproti jeho třídě, rozhodila kolem sebe záhyby své sukně, urovnala si vlasy tak, aby jí nebylo příliš vidět do obličeje a předstírala smutek. Chodba byla úplně ztichlá, do zvonění chybělo ještě pár minut, a tak měla čas zkontrolovat svůj vzhled v kapesním zrcátku. Výborně! Nasadila výraz čirého zoufalství a čekala – co kdyby je profesor pustil dřív? Se zazvoněním vyběhl ze třídy. Hodil krátký pohled k existenci na zemi, zatvářil se sice tak, aby bylo vidět, že se mu ten pohled nelíbí, ale utíkal dál. Stejně jako všem ostatním se mu nechtělo...
O neposlušném snu
dany Kiribatin, Mrzimor Milá dceruško, pohodlně se ulož, budu ti dneska vyprávět o tom, co se děje v hlavičce, když usneš. Kdysi před léty byla jedna taková holčička, stará asi jako ty, jmenovala se Apolenka, strašně unavená. Pracovala totiž s tatínkem na poli. Ještě nemusela chodit do školy, proto jí rodiče využívali jako pomocnou sílu. Je pravda, že se jejich obilí náramně dařilo, ale té námahy co to stálo… Apolenka se vykoupala v neckách, pročesala si svoje nádherně dlouhé vlasy, pomodlila se před křížkem, který visel na stěně, a spokojeně se zavrtala do peřiny naplněné kachním peřím. Protože byla k smrti unavená, usnula ještě, než bys řekla „mlíčko“… V tu chvíli to v její hlavičce pěkně ožilo. Myšlenky se unaveně ploužily po chodbách,...
Už brzy…
dany Kiribatin, Mrzimor Probudil se propocený na kost. Zahýbal unaveně očními víčky a uviděl každodenní růžovou barvu na zdi. Dokonce i obraz Vandasových kopretin visel tam, kde ho viděl naposledy večer. Zdálo se mu, že se v místnosti nic nezměnilo. Poslední dobou se mu nespalo moc dobře. Ty sny ho drtily jako ozubená kola. Pomalu si začal připouštět, že nerad usíná. Bál se už od okamžiku, kdy se navlékal do pyžama s legračním proužkem. To pyžamo mu koupila před pár lety manželka. Krásná, zdravá, milující žena. Měla vkus a cit, ale tento noční oblek jí moc nevyšel. Nikdy ho nenosil rád, ale chtěl jí udělat radost – tak se párkrát přemohl. Od její smrti ho ale nosil pravidelně, vlastně spal jen v něm. Když bylo potřeba pyžamo vyprat, udělal to hned ráno a...
Nevím
Felicitas Frobisherová, Mrzimor Byla jednou jedna holčička. Žila s rodiči v malém domku na kraji vesnice s naprosto nezajímavým a žádné pocity nebudícím názvem Žabokrky a chodila do školy. Byla vlastně úplně obyčejná, měla dvě nohy, dvě ruce, dvě modré oči, jeden nos, jedna ústa, dlouhé blonďaté vlasy a šílené jméno Markéta Klára Evženie Eulálie Evelína Otýlie Cimburgis Kornélie Kunhuta Hildegarda Henrietta Jenovéfa Dorothea Agnes Isabela Eleonoroa Albína Klotylda Matylda Kateřina Klementina Frederika Alexandra Valentina Zita Barbora Adelaida Žofie Renata Anna Terezie Vilemína Amálie Geraldina Renata Gregoria Maxmilliana Johanna Gabriela Esmeralda Louisa Leopoldina Josefína Karolina Antonie Františka Alžběta. Vlastně ne, jmenovala se úplně obyčejně Maruška, ale...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
