Zakázaný les
Autor: Peria Stringer Každý se jako malé dítě něčeho bál. Ať už to byl ten obří pavouk na stěně, nebo bubák pod postelí, každý musel někdy svůj strach překonat. Pamatuji si jednu dlouhou, děsivou a realnou noční můru. Můj největší strach byl totiž ze Zakázaného lesa. Všude na vás číhalo nebezpečí a pár jednorožců vás nezachrání. Vím, že když se tam ztratíte, je veliká pravděpodobnost, že už se nikdy nevrátíte. Nemohu stále pochopit, proč kouzelníci mají strach z těch malých pavouků, kteří jim nemohou ublížit, a nechápou, že v Zakázaném lese jsou obrovské akromamtule, které by je snědly jako nic. Další mojí noční můrou byla Sfinga. Párkrát jsem o ní slyšela, pokud neodpovíte správně na otázky, budete jednoduše zabiti. A jelikož můj otec byl vždy pro strašidelné...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 2. kapitola
Malý Morísek ve velkém světě – Mrzimor přiřkli mu v jediné větě! Autor: Mrzimorský Morísek Byl jsem jako u vytržení. Koukal jsem z kapsy svého ochočeného človíčka a rozhlížel se po prastarém a udržovaném hradě, kde to historií jen dýchalo. Nádhera, opravdu šneko-nádhera, protože já si tu lebedil. Mám rád prostor a tady ho bylo, jéje! Prostorné, udržované chodby. Obrovská Velká síň, kam nás nahnali, jako bychom byli stádo. To jsem byl trochu naštvaný, chtěl jsem se porozhlédnout a vybalit si, ale holt vedení školy teda mělo jiný názor. No, kdyby vědělo, jak to cítím, určitě by to udělalo podle mého. Jsem přeci jen z důležitého rodu a jsem první šnek, který přišel studovat na Hogwarts! Jak říká můj strýček Hubert (který už několikrát vyhrál v naší vsi...
Šnečí deník skrz naskrz žlutého Moríska – 1. kapitola
aneb Příběh o tom, jak jsem se stal studentem Mrzimoru Autor: Mrzimorský Morísek Příběh Mrzimorského studenta, který je tak trochu jiný než ostatní. Hrozně moc by chtěl zapadnout do koleje, sbírat body, bavit se se žluťásky, ale cítí se poněkud přehlížený. Jeho svět je nelítostný boj o holý život – není snadné vyhýbat se zašlápnutí nebo zasednutí, když vás lidé ignorují. Hrdina se však nevzdává a na své pouti Mrzimorem využívá vnitřní sílu a hledá své idoly… „Není tužeb, které by se nevešly do ulity…“ (Morison Araran Nabuchodonozorský) Věnování: Tento deník bych rád věnoval… – Sobě, protože jsem ryze statečný šnek a ušel jsem dlouhou a trnitou cestu. Ačkoliv pomalu, tak s důstojností sobě vlastní. – Vicky Charmant,...
Valentýnka: Anonymní VI.
Pro líbeznou princeznu Tak dlouho sbírám slov, tak dlouho hledám v sobě odvahy a při tom tato chvíle přichází tak pozdě, abych jim svou touhu vyjádřil, abych jim své řekl. Pro statečného není větší zkoušky odvahy, pro silného není těžšího závaží, pro rychlého není delší mety než tento okamžik, než okamžik, kdy jim i já musím vyjádřit něco, co jsem tak dlouho v sobě skrýval, popíral a snažil se schovat. Je to už déle, co jsem je potkal, co mi řekli své první slůvko a její oči spočinuly v mých, už je to dlouho, co se protnula naše srdce. V tom nejméně možném okamžiku, ve chvíli, kdy bych to ani ve snu nečekal. Od té chvíle každým dnem, každou hodinou i minutou, každou setinou sekundy moje srdce bije jen pro ně, moje mysl je plná jejich úsměvů, jejich překrásných,...
Valentýnka od Olivie Windy
Pro Draggitu Leu Ostrodrápkovou, pro Olivera McCollina a pro Niane z Libelusie Pro Draggitu Leu Ostrodrápkovou: Mrtvolně zapáchající óda na Draggitku! Mrtvolko má nejdražší, chápu, že ti haraší, v hlavě ti to trochu šumí, hlavně, že se živí bojí! Dračí chřipka rozkládá tě, ať hniloba dále kvete! Ať je léto, nebo mrazy, dokončíme dílo zkázy! ZOO mrtvol otevřeme, vždyť v nás touha stále dříme! Vstupné vyber, já je provedu, oběti pak naložíme do medu! Jako správná kámoška nejsem žádná lenoška, srdíčka z lásky ti posílám, „Be my Valentine,“ povídám! *** Pro pana profesora Olivera McCollina: Olivově olivová! Kdo je prostě jednička? Kdo půjde do nebíčka? Pan Olíček to nebude, ten si v pekle pobude. Aspoň, že tam bude párty, hamburgery, taky párky. Olivy tam...