ŽD1 – Promiň
Drabble formou dopisu. Autor požádal o anonymní vydání. Promiň. Promiň všechny mé výčitky. Myslela jsi to dobře, ale já to neviděla. Promiň. Promiň, že jsem nebyla taková, jakou sis mě vysnila. Houževnatá. Jako ty. Zvládla jsi vždycky všechno. Já nikdy nic. Ani vlastní život. Promiň, že jsem tě zklamala. Obětovala jsi mi všechno a já to zmačkala a zahodila stejně jako už pátou verzi tohoto dopisu. Promiň, že už nemůžu dál. Ve vodě jsem se odjakživa cítila volná. A teď… stačí nádech. Jeden nádech a bude po všem. Budu volná. Navždycky. Mám tě ráda. A ať už se po smrti děje cokoli, budu tě mít ráda i pak. Redakční úpravy provedla Áine...
Přes přechod
Drabble. Autor požádal o anonymní vydání. Běžíš. Tiskneš si dítě k hrudi, podvědomě se natáčíš zády k možnému nárazu. Skřípění brzd. Kvílení pneumatik na kluzké silnici. Jsi podivně klidná a přitom zoufale odpočítáváš kroky na protější chodník. Neohlížíš se. Běžíš. Doufáš. Několik hodin poté sedíš u okna, sleduješ neustávající déšť. V hlavě si přehráváš všechny možné scénáře a po tváři ti tečou slzy. Nikomu se nic nestalo, všichni jsou v pořádku. Neudělalas nic špatně. Tak proč se cítíš… Smutná? Zraněná? Vinna? Prostě jsi jenom přecházela silnici. Po přechodu. Počkalas, až zastaví, pak teprve jsi vstoupila do vozovky. Jen další řidič to neubrzdil. Zavřeš oči. Nádech....
Láska ze zápěstí – 2. kapitola
Autor: Arizona McBaker Uběhlo již 7 let od setkání April a Leonarda v Zoo. Za tu dobu oba stihli vystudovat vysokou školu – oběma se podařilo dostat na Honl – a zjistit o tom druhém snad každou drobnost. Jako třeba to, že celý život žili přesně na opačné straně města než ten druhý. Ale i to, že April nejraději snídá jablka, naopak Leonard má nejraději ranní okusování celeru. Již rok spolu bydleli, právě uprostřed cesty mezi Leonardovým rodným domem a Apriliným. Ve všem vždy hledali perfektní rovnováhu. Samozřejmě se za těch sedm let nejednou pohádali, ale nikdy to nebylo tak hrozné, aby to zabránilo událostem dnešního večera. Koneckonců, byli si souzeni. April zrovna přišla po práci domů, rozsvítila světla a na zemi nalezla cestičku z fotek. Nechápavě se na fotky...
Kouzelný strom – 2.část
Autor: Amy Sumersová * Hefera se probudila do krásného rána, slunce svítilo skrz listí stromů a lehký vánek proudil do jejího pokoje. Oblékla si letní šaty a běžela do kuchyně, tam na ni čekala již celá rodina. Matka, otec a babička seděli u stolu, Hefera si nandala na talíř pár topinek s máslem a s chutí se do nich zakousla. Byly nasáklé máslem a křupavé. Dojedla a rozeběhla se ven. Slunce jí zářilo do rozpuštěných vlasů, běhala bosa po trávě a smála se. Upadla do trávy a zvláštní světlo ji ozářilo, bylo to již pět let od tajemného světla, dívce bylo patnáct let. Následovala opatrně světlo a zastavila se na okraji lesa. Zadívala se do lesa, z křoví koukaly zelené oči, byl to vlk, koukal přímo na ni. Hefera necítila strach, nýbrž přátelství a pochopení, vlk se na...
Dobro a zlo
Autor: Mejllin Vilozová O dívce, co prožije štěstí i neštěstí života Chirsten byla něco přes sedm a půl roku stará čarodějka. Už v tak raném věku však přemýšlela o věcech dobra a zla. Uplynulo sedmnáct let a Chirsten vyšla ze školy a jako plnoletá se rozhodla, že bude cestovat a poznávat věci dobra a zla. Jak řekla, udělala. Vystěhovala se z rodného Londýna a začala putovat Anglií. Asi rok putovala sama, pak se však jednoho večera v kavárně potkala s jedním kouzelníkem. Jmenoval se Josh, zamilovali se do sebe a byla to láska na první pohled. V té chvíli Chirsten poznala, co to je dobro. Chirsten a Josh tak začaly cestovat společně. Cestovaly skoro dva roky, pak už ale Chirsten dál putovat nemohla, byla totiž těhotná. A tak s Joshem koupili dům v jedné kouzelnické...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
