ŽD3 – Chystáme se ven
Komediální drabble. Autor požádal o anonymní vydání. „Miláčku, přebal dítě a pak ho obleč,“ poprosí žena svého muže. Muž běhá za nahým dítětem, které mu sebralo své vlastní oblečení, jedna ponožka na noze a hlasitě se směje. Žena se mezitím stihne převléci, udělá dítěti mléko, sbalí tašku a přichystá kočár. Chytne dítě, obleče ho, když jej zabaví tím, že se bude oblékat na mámině klíně. Muž klečí na zemi a hledá druhou ponožku. Žena položí dítě do kočárku, je oblečená a vezme klíče. Otočí se na muže. „Můžu vědět, proč nejsi oblečený?“ „Vždyť jsem měl přichystat dítě, jak to mám všechno stihnout?“ „Já můžu a ty ne?“ Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD2 – Objev
Drabble v žánru sci-fi. Autor požádal o anonymní vydání. Rozhořčeně zaklapl deník, který obsahoval cenné poznámky za poslední rok. Nebo bezcenné? Zdálo se mi, že to vyjde nastejno. Jeho výzkum vůbec nikam nevedl. Před rokem jej na Sahaře zastihla písečná bouře. Při hledání úkrytu však našel něco překvapivého. Po odhrabání vrstvy písku se ukázalo, že nalezl lebku. A to nanejvýš zvláštní. Měla obrovskou mozkovnu, sešikmené oční oblouky a celá byla jakoby protkána modrými žilkami. A tak začal bádat. Odkud se vzala? Čí byla? Vždy měl dojem, že nemůžeme být ve vesmíru sami, a teď měl důkaz. Rozhodl se. Ještě jednou se vypraví na to místo. A najde své odpovědi. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD2 – Za dvě stovky let
Drabble v žánru sci-fi. Autor požádal o anonymní vydání. Planeta Země se změnila. Zeleň a pevninu nahradil pouhý oceán, všude jen samá voda. Nikde ani stopy po lidech nebo zvířatech. Ti, co ještě přežili, jsou nyní zavřeni v oddělených komorách. Lidé jsou studováni roboty. Roboty, kteří mají sice umělou, zato velmi vysokou inteligenci. Už není potřeba kyslíku, vzduchu, nehromadí se odpadky, ani se nevyrábí žádné jídlo a materiál. Vše je vytvářeno technologií. Hologramy a trojrozměrná digitální technologie zvládnou zajistit vše potřebné. Malí roboti se rodí uměle, dokonce rostou, navštěvují školu. Dospělí roboti pracují. Žádná z aktivit se však nepodobá tomu, co zde bylo před dvěma sty lety. Lidstvo vymírá. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD1 – Pozdrav z léta
Drabble formou dopisu. Autor požádal o anonymní vydání. Milá teto Alžběto, vzpomínám teď na léto. U babičky na statku stavěla jsem ohrádku. Pro mladá kůzlata, co bušila na vrata. Výběh mají velký, nemusejí lovit lelky. Pomohla jsem dojit kozy, mléko na trh babča vozí. Byl čas taky na zábavu, měla jsem jí plnou hlavu. Koupala se v rybníku, vařila guláš v kotlíku. Na louce jsme tančily, hrály si při tom na víly. Věnečků jsme měly dost, tančily jsme pro radost. Vše uteklo jako voda, nebýt tam by byla škoda. Těším se však do školy, až budu psát úkoly. Loučím se a pozdravuj, těším se na dopis Tvůj. Eliška Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD1 – Promiň
Drabble formou dopisu. Autor požádal o anonymní vydání. Promiň. Promiň všechny mé výčitky. Myslela jsi to dobře, ale já to neviděla. Promiň. Promiň, že jsem nebyla taková, jakou sis mě vysnila. Houževnatá. Jako ty. Zvládla jsi vždycky všechno. Já nikdy nic. Ani vlastní život. Promiň, že jsem tě zklamala. Obětovala jsi mi všechno a já to zmačkala a zahodila stejně jako už pátou verzi tohoto dopisu. Promiň, že už nemůžu dál. Ve vodě jsem se odjakživa cítila volná. A teď… stačí nádech. Jeden nádech a bude po všem. Budu volná. Navždycky. Mám tě ráda. A ať už se po smrti děje cokoli, budu tě mít ráda i pak. Redakční úpravy provedla Áine...