Snad podzim již, snad jaro zas

Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se ztrácí jas. Kdopak ví, ať odpoví, že slunce skví se v zákroví. Usínej jí v náručí, ať srdce hned ti poručí. Konec nevěry a tajných lásek, snad louky plné sedmikrásek. Otevřou nám teď naše oči, když svět kolem nás se stále točí. Pro lepší svět, bez lži a hádek. Pro vstup do pohádek a našich myslí vězněných. Pro méně srdcí raněných. Snad úžas v tvých se očích skvěl, ale říct jsi to však zapomněl. Napověz, že uznáš lásku, jako srdce na provázku. Provázek se však přetrhne, jakmile se od srdce odtrhne. Vše, co uznáš a chtěl bys, kdybys ztratil, měl bys… Krásné stromy, krásná tvář, podzimní tok a barvy zář. Snad podzim již, snad jaro zas, kdopak ví, jak se...