ŽD8 – Od této chvíle…
Romantické drabble Západ slunce byl opravdu úchvatný. Seděli jsme vedle sebe v trávě, drželi se za ruce, za námi šuměly lístky letité lípy. Kochali jsme se nádherným divadlem, které nám večer přichystal. Šmolkově modrá obloha začala pozvolna tmavnout. Slunce stahovalo jas nebe s sebou do svého lůžka. Ptáci se po celodenním vedru dali opět do zpěvu. Tu se ke mně můj milý znenadání naklonil a jeho vlahé rty se něžně dotkly mých. Přestala jsem dýchat. Naše první pusa. Sladká třešnička na dortu. Zavřela jsem oči. Tu chvíli si chci zapamatovat. Tímto byla naše láska zpečetěna. Od nynějška tvoříme opravdový pár. Už navždy. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD6 – Zachránce
Pohádkové drabble Docházely mu síly. Nezvládne to. Ve zraněné ruce mu bolestivě škubalo. Zmohl se na poslední švih mečem. Naštěstí se drak zrovna otočil a rytíř ho zasáhl přímo do srdce. Stvůra zařvala, zakymácela se a padla na zem mrtvá. Mladík si vydechl úlevou. Měl namále. Štěstí stálo při něm. Teď ještě najít princeznu. Pustil se točitým schodištěm do věže. Rozrazil dveře. Tam, na lůžku u okna, spala líbezná dívka. Světlá pleť, zlaté lokny rozprostřené na polštáři. Sklonil se nad ní a něžně ji políbil na rty. Krásné dívčino tělo se změnilo ve stařenu. Zpod vrásčitých víček se na rytíře šklebila čarodějnice. Redakční úpravy provedla Helenia...
ŽD5 – Čekání
Drabble formou deníkového zápisu únor 1944 Noc byla studená. Ten starý děravý kabát, co jsem našla v jednom z opuštěných domů, mě vůbec nezahřál. Kašel se mi nelepší. Navíc mě bolí na prsou, hoří mi čelo, a občas dokonce plivu krev. Navíc mám hrozný hlad. Zásoby mi došly už před pár dny a nikde se nedaří najít jídlo. Doufám, že se táta brzy vrátí. Vždyť říkal, že je to jen na pár dní a podle čárek, které si čmárám na zdi, je pryč už tři týdny. Na ulici se často střílí, ozývá se křik a pláč. Bojím se. Už nechci být sama. Slyším kroky. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD4 – Hloupý nápad
Drabble v žánru hororu či thrilleru Dlouhá chodba. Tma. Okolní stěny olizuje jen plápolající světlo ze svíčky, kterou držím v rozechvělých prstech. Černé prostory nemám ráda. Co když mi za krkem přistane pavouk? Ještě by se mi do vlasů mohl zaplést netopýr. Má představivost pracuje na plných obrátkách. Neměla jsem sem chodit sama! Ale ten starý dům vypadal tak lákavě. Nemohla jsem odolat tomu, abych ho neprozkoumala. Za zády uslyším šum. V okamžiku přecházím z chůze do běhu. Hluk se blíží. Adrenalin mi buší v uších. Nedostává se mi kyslíku. Už vidím nějaké dveře. Rychle! Zápolím s klikou, naštěstí povoluje. Místo podlahy mě přivítá několikametrová díra. Redakční úpravy provedla Áine...
ŽD3 – Když se daří…
Komediální drabble Na to jednání jsem zapomněla. Do restaurace dorazím se zpožděním. „Pane Bělohradský, omlouvám se. Jak se má vaše žena?“ „Myslím, že dobře,“ odvětí klient. „Její právník ze mě před chvílí dostal nemalý obnos. Rozvádíme se!“ dodá nevrle a mě polije horko. Sáhnu po jídelním lístku. Tvrdé desky jídelního lístku zavadí o sklenici a červené víno se rozlije na zděšeného muže. Přiskočím k Bělohradskému, abych mu ubrouskem alespoň trošku vysušila ty příšerné rudé skvrny na jeho bílé košili. Má rychlá akce však vyvolá ještě rychlejší reakci. Zakopnu o nohu stolu a celou svou vahou devadesáti kil přistanu na klíně váženého klienta. Redakční úpravy provedla Helenia...