ŽD2 – Lepší

Drabble v žánru sci-fi   Říkají nám Lepší. A JSME lepší. Necítíme emoce ani bolest a jsme silní. Sloužíme vládě. Někteří z nás jako zachránci, jiní jako vrazi. „B-M-321!“ volá na mě šéf. Nemáme jména. Jen kódy. Jména nám nepřísluší. Jsme stroje s lidskou podobou. Beze slova k němu přijdu. „Třináctka. Bav se.“ Vězeň z cely 13, libovolný způsob smrti. Na židli sedí malá holka, nejvejš desetiletá. Bulí jako mimino. Přiblížím se a začne prosit. Je mi to jedno. Děcka tu často nemám, ale o to je mám radši. Pohladím ji tak „něžně“, že ani nestihne vykřiknout a má hlavu na kaši. Šéf bude nadšenej. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 10/07/2018 | 2018 Žánrové drabblování, Ze STOklas | 0 komentářů

Vichřice

Vzdušné drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Všude kolem mne je křik. Lidé utíkají domů, ani tam ale vlastně nejsou v bezpečí. Lámou se stromy, létají věci, popolétávají dokonce i auta. Je to vlastně docela děsivé, ale já to s jakýmsi podivně zvráceným zájmem pozoruji, jako by se mě to vlastně netýkalo. Cítím se docela v bezpečí, i když kolem mě jančí lidi a lítá doslova všechno. Napadne mě trhlá myšlenka, jestli to nemá něco společného s mým jménem – Gale. Vichřice. A hned si za to málem nafackuju – vždyť to zní jako něco z hlavy mý pošahaný tety! Jenže… Neměla teta přece jen pravdu? Existuje nomen omen? Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/21/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Chlapec, který miloval vesmír

Zemská povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vždycky byl zvláštní. Zvláštní, ne divný. „Divný“ zní ošklivě. S Markem jsme se znali od kolíbky a za celou tu dobu jsem si nikdy nemyslela, že je divný, dokonce ani v takovém tom věku, kdy jsou pro holky divní všichni kluci. Jeho nikdy moc nezajímaly bitky, auta, holky – takové ty věci, které kluci milují a holky to nechápou. Měl vesmír. „Napadlo tě někdy, jak málo stačí k tomu, abysme umřeli?“ ptal se mě jednou večer, bylo nám asi čtrnáct. „Stačí jedno vesmírný těleso a BUM – mrtví.“ „Hele, podle mě spíš umřeš po cestě do školy než kvůli harampádí tam,“ ukázala jsem na tmavou oblohu nad námi. „A co harampádí tady? Na Zemi?“ Zněl zvláštním způsobem bezmocný. Miloval Zemi. Tu modrou planetu ve vesmíru, ne místo,...

Autor : dne 08/11/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Pohřbená

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Padá to. Ne! Vidím jenom tmu. Všechno se na mě tlačí. Nemůžu dýchat. Křičím. Pomoc! Nikdo ale neodpovídá, nikdo nepřichází, nikdo mi nepomůže. Zem mě zasypává čím dál víc. Strašně to bolí, dusím se. Tady jsem, pomozte mi někdo! Ječím, ale nikdo mě neslyší. Už mám hlínu i v ústech. Dusí mě. Prosím! Zachraňte mě! Snažím se vyhrabat, ale marně. Nejde to. Je to čím dál horší. Tady! Půda se na mě tlačí, brání mi se nadechnout. Haló! Nic. Už nemám sílu volat. Stejně není koho. Vrstva nade mnou je čím dál těžší. Au. Drtí mě. Pohřbívá mě zaživa. Umírám. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/08/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Maim

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. „Maim!“ Slyšela jsem Beccu, jak trochu vyděšeně volá mé jméno. Seděly jsme na pláži a já se zakoukala na moře, na jeho nekonečné dálky, na tu krásnou modrou plochu. Nechtěla jsem, aby mě vytrhla z myšlenek, a tak jsem dělala, že ji neslyším. Ignorovat ji bylo snadné – její hlas zněl zdálky, jakoby mimo můj svět. „Maim! Co si myslíš, že děláš?!“ Teď se ozvala víc zblízka. Víc vyděšeně, trochu naštvaně a dost udýchaně. Můj mozek však stále neviděl důvod brát ji na vědomí. Netušila jsem, proč hysterčí, když spolu sedíme na lehátcích a opalujeme se. Ona však nepolevovala: „Maim!“ Pevně mě chytla za paži. „Co to sakra děláš?! Vždyť neumíš plavat!“ Roztržitě jsem zaznamenala, že nesedíme na lehátcích, jak jsem si...

Autor : dne 07/26/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů