Na dotek

Zemské drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je tak veliká, obrovská, tak blízko. Jako by stačilo natáhnout ruku a bříšky prstů se jí zlehka dotknout, pohladit ji. Vnímat její roztodivnou vůni, všechny barvy a zvuky! Cítit lechtání slunečních paprsků na holé kůži a vdechovat do plic chladivý svěží vzduch. Dotknout se bosýma nohama trávy zkropené ranní rosou. Jako by stačil jediný krok, a mít to všechno a mnohem víc. Zhluboka si loknu z láhve, než ji postavím vedle sebe na zem. Odvrátím pohled od jediného okna v kabině, protože mi to drásá srdce. Nesnesu déle ten pohled. Ne, když vím, že z této vesmírné lodi není úniku. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 08/12/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Matka země

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Vzpíná se nahoru k sídlu všech bohů. Jest korunou i základním kamenem všech domů. Života kolébkou, tichou a hebkou, a mlčky čeká, než havrani se slétnou. Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel Ghostfieldová.

Autor : dne 08/10/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Ledová náruč

Vodní povídka do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Je mi devět, když stojím na okraji říčky a sleduji to otravné mrňavé stvoření, jak z dřevěné lávky vedoucí na druhou stranu řeky krmí kachny kousky chleba. Nechci tady být. Měl bych být s kamarády, ale místo toho jsem uvězněn s tímhle… špuntem. Protřesu ztuhlé ruce a zastrčím je do kapes v naději, že je uchráním před chladným listopadovým větrem. Špičkou boty bezděčně kopnu do hromádky spadaného listí, a pro jednou je mi zcela ukradené, že se zašpiním. Neměl bych tu být. Copak jsem já snad rodič? Prosil jsem se o sourozence? Občas zvednu pohled k radostné dětské tvářičce a nechápu. Nechápu, co vidí na těch opeřencích, chlebu, a proč tady oba stojíme, zatímco nám dešťové kapky padají za krk. Jsou studené...

Autor : dne 07/28/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Svitky pergamenu | 0 komentářů

Tichý společník

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Už desítky let je mým nejlepším přítelem, i když musím uznat, že jsme nezačali dvakrát dobře. Vlastně to je silný eufemismus. Během prvního setkání se mě pokusil připravit o život a málem se mu to i povedlo. Naštěstí (nebo naneštěstí) jsem byl příliš tvrdohlavý a přežil. Dívám se na něj téměř s láskou v očích. Živí mě. Stará se o mě, i když mě okradl o všechno, co jsem byl. Někdy si se mnou povídá. Nechávám mu vzkazy v písku a on je tiše zahladí. Neříkám, že je ideální společník, ale je jediný, který mi zbyl. Jen já a oceán. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/25/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Dívka v maskách

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Obloha pod rouškou zmizela, utichly koncerty ptačí, tu krok za krůčkem zvesela vysokou trávou kráčí: Děvče obulo tuláckých bot a na mapě značí křížky, je muzikantkou bez not, co hraje na okapy a stříšky. Co prošla hor, luk a polí! Co kvítí pohladila, co změnila podob a rolí, co kamení přeskočila! Je zákeřnou zlodějkou, co mříže nezastaví, dávnou čarodějkou, co provazy nespoutají. Schvátí úrody i skály, strhne základy domů, než schová se zpátky do korun stromů. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/23/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů