Klotylda Malíková

Sněhuláci šťastní i vyděšení

I slečna Klotylda Malíková se dala do lovu bobříka sta chvil. -*- „No tak, Eli, pojď už domů,“ ozval se krajinou hlas. „Nesmíš zůstat venku, když padne tma!“ Vždyť už skoro jdu, chtělo se jí zavolat, neřekla ale nic. Příliš se zaměstnávala úpravou úsměvu na tváři svého nového sněhuláka. Nebylo to tak dlouho, kdy se nedaleko objevil sněhulák se strašně vyděšeným výrazem. Eli netušila, kdo ho postavil nebo proč mu dal takový výraz, navíc maminka vůbec nechtěla, aby k němu chodila blíž. Tak se Eli alespoň rozhodla, že ona bude své sněhuláky stavět patřičně šťastné a spokojené. Proto si teď dávala s doladěním úsměvu tak záležet. Jak už to bývá, když se někdo opravdu zabere do svého úkolu, snadno přestane sledovat svět okolo. Bohužel i tehdy, když je v tom světě tma...

Autor : Klotylda Malíková dne 10/17/2020 | Literární bobříci, Bobřík sta chvil, Ze STOklas | 0 komentářů

Noc kouzelného zpívání

Halloweenský příběh psaný podle kostek do soutěže ze série Hogwarts‘ Story Cubes. * Noc byla překvapivě temná. Všechny tři měsíce byly skryté za mraky, ani žádná z velkých hvězd nebyla pořádně vidět. Přestože si to Arja nechtěla přiznat, trochu se bála. Opatrně naslouchala. Jakkoliv na svou kamarádku čekala, tiché kroky ji v první chvíli vyděsily. „Arjo!“ zavolala Marma tlumeně. „Jsi tady? Jsi to ty?“ Arja si ulehčeně vydechla a vyrazila kamarádce vstříc. Po rychlém uvítání se pak obě daly na cestu vstříc svému malému dobrodružství. Svůj cíl měly dobře rozmyšlený, jejich kroky vedly na starý hrad za městečkem. Patřil k místům, kde byla vůně vzpomínek nejintenzivnější, a taky o něm kolovaly různé legendy. Na místě dívky uvítal...