Lenost
Z pera Klotyldy Malíkové -*- Majda proplouvala životem tak, že se jí život spíš nějak děl. Mohla vystudovat školu, ale to by se musela učit, a to se jí nikdy nechtělo. Mohla se naučit hrát na flétnu, nebo dokonce na basu, ale to by musela cvičit. A cvičit se jí nikdy nechtělo. Mohla obdělávat pole, ale to byla spousta práce, pro kterou nikdy neviděla dostatečný důvod. Mohla toho tolik, ale chuť dělat neměla pro nic. Snad čekala, až ji najde. Jenže smrt se neptá, jestli už se vám chce umřít, prostě po nějakém čase přijde. A tak už pro nic jiného Majda chuť ani nenajde.
Pomluva
Z pera Klotyldy Malíkové. -*- „Horáčková říkala, že jsi se zase tahala s tím chlapem,“ hlásil jí manžel už ve dveřích. Povzdechla si. Dávno si zvykla, že dlouhé procházky a důvěrné rozhovory jsou tahání se s ním, nejspíš líbačky, určitě zálety. Jak by se asi tak vdaná žena a nezadaný muž mohli scházet ve vší počestnosti, že? Vzdychla si. „Věřím ti,“ odmítl manžel její nevyslovenou obavu, pohladil ji a políbil. Usmála se, slabě. Někdy to chtěla aspoň manželovi všechno říct, vysvětlit. Chabou útěchu měla v tom, že delší zimní noci Michalovi dopřejí více času s milencem a on snad bude méně osamělý i během...
Láska
Báseň z pera Klotyldy Malíkové. -*- Potkala jednou dívka chlapce, dobře jim spolu bylo, chodili brzy tlapku v tlapce, to se jim lehce žilo. Pak stárli a víc bylo strastí, a na vše času méně, však dál si byli hosté častí, snili o stejném jméně. Neshody měli, hádky taky, občas únava vládla, nad vztahem různé plují mraky, třeba jen hora prádla. Slíbili si, že v dobrém i zlém, a tak to taky měli, pro svůj cit zvládli, že po každém sporu omluvy zněly. Nemají žádný z nich svatozář, však před notnou řádkou let, společně stoupli si před oltář, začli domov vytvářet, pro lásku svou spolu...
Obžerství
Z pera Klotyldy Malíkové. -*- Pohladila si plné bříško a pak věnovala pohled dortu. Rozsvítily se jí oči. Však on se dortík ještě někam vejde.Pohladila si ještě plnější bříško a na chvíli trochu zalitovala. Věděla, že by se neměla přejídat. Chápala, že by jí stačily i menší porce, chápala, že ne každý dezert byl nutný. Ale ono to jídlo bylo tak dobré. Navíc před ní právě přistály krásné jahody.Pohladila si opravdu, opravdu plné bříško. A možná v tom pohybu byla i špetka útěchy či lítosti. Přeci jen, spousta jídla ke strávení. Když přecházela mezi místnostmi, pohled jí padl na tác...
Závist
Z pera Klotyldy Malíkové. -*- Protrhávala své zvadlé rostliny a neubránila se tomu, aby jí pohled zaletěl na vedlejší zahradu. Růže krásně kvetly, rododendrony jim zdatně sekundovaly. Zeleninové záhonky možná nebyly tak krásné na pohled, bohatou úrodu však už na ten pohled slibovaly. Zlobila se, štvalo ji to. Taky chtěla mít tak krásnou zahradu, nebo aspoň nemít o tolik ošklivější. Uběhl den, přešla noc a přišlo ráno. Krutě poraněné keře už nebyly krásné. Na zemi, na nešetrně ostříhaných větvích a větvičkách rychle vadly květy. Vrátila zahradnické nůžky do poličky a rozplakala se. S ránem jí přišlo líto, jak hrozným způsobem v noci podlehla své...