Střídmost

Muzikál z pera Klotyldy Malíkové. -*- Supermarket s plnými regály, před uličkami stojí tři reklamní stánečky, u každého z nich propagující osoba. Nabízející: Jen o kousek pojďte blíž, zážitek suňte výš, sušenky nové vám za málo korun dám. Anička: Děkuji vám převelice, sladkého však nechci více, trochu mám, která stačí, více chtít zlou věc značí. Nabízející: Ke mně jen přistupte hned, zlepšit svůj můžete vzhled. Anička: Děkuji vám, milý pane, stejný však vzhled můj zůstane. Nabízející: Dáma jste samozřejmě krásná, o tom tu hádka není žádná, zkrášlit však ještě více šlo by vaši tvář během krátké doby. Anička: Velce zní váš slib, jako mnoho chyb, které se žádoucí zdají. Navíc mou tvář lidi znají tak obyčejnou, zůstane stejnou. Nabízející: Jen pár svých chvil věnujte...

Spravedlnost

Z pera Klotyldy Malíkové. -*- „Mám k dispozici značné finanční prostředky, určitě bychom se mohli nějak dohodnout,“ zopakovala žena a vrhla na Roberta až svůdně smutný pohled. Ten si povzdechl a opět zopakoval, že žádné úplatky nepřijímá. O něco později si Robert rovnal v hlavě všechny dostupné informace a důkazy. Ať se na to díval z kteréhokoliv strany, vycházelo mu, že obžalovaný muž prostě nic špatného nespáchal. A to přesto, že snaha jeho matky o úplatek působila jako silný důkaz viny. Robert si jako už ten den tolikrát povzdechl. Žena dosáhne výsledku i bez úplatku. Ale občas je spravedlivé udělat něco, co vypadá tak...

Upřímnost

Z pera Klotyldy Malíkové. -*- „Tak co si o tom myslíš?“ ptal se Honza nadšeně. Mirka si jemně povzdychla. Bylo jí naprosto jasné, co by chtěl Honza slyšet. A ještě jasnější jí bylo, že takový názor nemá. Chvíli přemýšlela a vážila slova. To samo o sobě stačilo, aby Honza ztratil kus svého nadšení. Nezastavil ji ale, a tak mu trochu váhavě vysvětlila, proč jí nápad nepřijde zas tak dobrý a kde vidí trhliny, prostor pro zlepšení. Honza se chvíli mračil, pak se mračil ještě o něco víc, ale pak se spokojeně rozesmál: „No jo, máš pravdu. Díky, hned ty tvoje připomínky zapracuju.“ Mirka se...

Smilstvo

Z pera Klotyldy Malíkové. Standa si zálibně prohlédl slečnu, která okolo něj právě prošla. Byla hezká, rozhodně by stála za hřích. Sotva mu taková myšlenka bleskla hlavou, začal jeho chtíč stoupat do závratných výšin. Zrychlil krok. Nechtěl jí ublížit, jen si trochu sáhnout. Jakmile Standa dívku došel, rychlým pohybem jí pohladil po zadku. Než ale mohl pohyb zopakovat, nějaká jiná žena dívku oslovila a Standu u toho probodla zlým pohledem. Pokračovat nemohl. Mohl se pokusit alespoň teď svůj chtíč utlumit, ale měl lepší plán. Došel domů, v prohlížeči si zapnul anonymní mód, dopřál si ještě o něco více vzrušení, a pak i intenzivní...

Lehkomyslnost

Z pera Klotyldy Malíkové. David věděl, že lidé okolo něj věnují mnohem více myšlenek, a tedy i svého času, způsobům, jak by se něco mohlo pokazit, a úvahám, jak takové pokažení se řešit. On takovými zbytečnostmi ale čas neztrácel, nějak bylo, nějak bude. Však kdyby takové úvahy byly třeba, jistě by to dávno zjistil i on. Pravda, když od něj odešla žena, trochu znejistěl, a když ho vyhodili z práce, nemohl nepomyslet na to, jestli měl něco udělat jinak. Ale víc se tím netrápil. Až když přišel i o bydlení a sápala se po něm zima, hladový naznal, že situaci možná dříve poněkud...