Poděkování

Pro Helen Miltonovou věnuje Indris Elwinor. -*- Helen to je slečna skvělá, toho tolik pro nás dělá. Pořád něco vymýšlí, ráda ostatní potěší. S perem se mrštně ohání, všechny po redakci prohání. Srší skvělými nápady, jež jí skákají do hlavy. Veselá je i zábavná, každému radost udělá. Na tváři ti úsměv vykouzlí, to každý o ní dobře ví. Nejen práci ráda má, i v tvoření je nadaná. Obrazy její archiv zdobí, i když někdy trochu zlobí. Koleje žluté je velká posila, když pálku na pomoc povolá. Pálkou lehce potlouk odrazí, že soupeř k zemi vyrazí. Stejně skvělá jako na hradě, je i ve své mudlí podobě. S tebou hned všechno lepší je, vše zlé se dobrým...

Nejlepší patronče

Pro Addie Hazel od Indris Elwinor. -*- Čas běží vpřed dál a dál, rychleji než by si kdo přál. Léto lákalo tě ke svým hrám, A hle, již zima přišla k nám. Ač znám tě teprv krátký čas, jsem vděčná žes přišla mezi nás. Jsi osůbka skvělá především, a velmi chytrá, to já vím. Kéž strávíš tu s námi skvělý čas, na hradě, co vzal tě mezi nás. Jsi koleje skvělou posilou, s tebou se chmury rozplynou. Na hřišti s pálkou zaválíš všechny potlouky odpálíš. Hráčskou kariéru předvídám, na to já svou hlavu dám. Jsem moc ráda že tě mám, jak sluníčko jsi přišla k nám. Až pod stromkem dárky rozbalíš, kéž se celá štěstím...

Smysl života

Nahlédněte spolu se slečnou Indris a bobříkem budoucích dnů do světa, který by mohl za pár desítek let být klidně i tím naším… -*- Zmáhá mně únava. Sedím za stolem v kůlně, kterou jsem proměnila na provizorní pracovnu spojenou s laboratoří. Tajnou, samozřejmě. I když upřímně pochybuji, že by dnes ještě vůbec někoho zajímalo, co dělám, nebo dokonce, zda jsem ještě na živu. Svíce zvolna dohořívá a mně se krátí čas. Je to zvláštní, dříve jsem nikdy práci v noci nevyhledávala, nyní bych naopak nejraději žila jen v noci. Den vnímám jako nutnou dobu, čas kdy je třeba žít, i když můj život je v troskách. Přemýšlím, jak vypovědět svůj příběh. Jak vysvětlit své kroky a tužby. Měla jsem vůbec nějakou volbu, nebo bylo vše jen...

Pomáhat si navzájem

Další bobřík ponaučení byl uloven slečnou Indris Elwinor. -*- Kdysi dávno, v jednom listnatém lese, žilo mnoho zvířátek. Jejich život byl příjemný a obyčejný, ale jednou postihla jejich les velká katastrofa. Jejich les postihla velká vichřice a rozbořila všem zvířátkům jejich domečky.  Naštěstí stromy v lese měly pevné kořeny, přesto některé slabší padly silnému živlu za oběť. Některá zvířátka z lesa odešla, ale většina se rozhodla zůstat. A tak se rozhodla vystavět znovu své domečky. A tak se pustila zvířátka do práce. Medvěd si zrovna hledal nějaké pěkné klády, ze kterých by si postavil svůj příbytek, když za ním přišla liška. „Medvěde, ty jsi takový silný, pomohl bys mi prosím se stavbou mého domečku?“ Medvěd souhlasil. Celý den se lopotil a hloubil pro lišku...

Pravá krása

Pojďte si dát poobědového šlofíčka se slečnou Indris a bobříkem spánku. Pohádka Pravá krása už na vás čeká. -*- Bylo, nebylo, kdysi dávno, v časech, které jsou již jen matnou vzpomínkou, žily v jedné vesnici dvě sestry. Tatínka už neměly, žily pouze s maminkou a babičkou. A přesto že byly jedné krve, nenašel bys rozdílnější povahy. Ta starší se jmenovala Anna, mladší Markéta. Anna byla velmi laskavá a také pracovitá. Žádná práce jí nebyla na obtíž, ať už v hospodářství nebo v domácnosti. Ráda se učila nové věci a nejraději ze všeho pomáhala babičce, která jí vyprávěla o svém mládí a jak byl tehdy svět úplně jiný než dnes. Naproti tomu Markéta byla z úplně jiného těsta. Práce jí přišla namáhavá a únavná. Raději celý den jen zasněně seděla, nebo se dívala do...