Lehkomyslnost – Odmítnutá
Báseň z pera Indris Elwinor. -*- K psacímu stolu usedám, Přemýšlím, jak ti vědět dám, co odehrává se v srdci mém, kvůli tobě zlomeném. Mou lásku jsi sprostě odhodil, Jak papír, co ti od jídla zbyl. To tak málo pro tebe znamenal, Člověk, jenž ti cit svůj dal? Či byla jsem jen pouhou hrou, Co zpříjemní ti chvíli zlou. Proč nyní již o mě nestojíš a za jinými se ohlížíš? Jak přihlouple ses usmíval, Když navždy si mi sbohem dal. „Už pro mě nejsi nová, víš?“ To přece i ty pochopíš. Pak na patě ses obrátil, Ode mě se odvrátil. Zůstala jsem samotná, Jako růže...
Pýcha – Nečekané oznámení
Z pera Indris Elwinor. -*- „Naše Alenka ještě není doma, chodí teď doučovat jednu slečnu. A když zrovna není ve škole, tak trénuje plavání,“ pronesla s pýchou v hlase paní Nováková.„To je tedy šikovné děvče,“ obdivovala paní Karásková.Paní Nováková se začala naparovat jako holub na plotě.„Alenka se ani moc učit nemusí. Je premiantka a všechno jí jde samo. Jsem na ni moc pyšná.“Již brzy ale svých slov litovala. Dcera jí totiž večer sdělila, že je těhotná.„Končím se školou. Stejně jsem právničkou nikdy být nechtěla. Petr přijde v neděli požádat o mou ruku.“„To bude mezi lidmi ostudy,“ tušila paní...
Víra – Z dějin Univerzity
Z pera Indris Elwinor. -*- Trvalo mi dlouho, než jsem mistra našel. Nalezl jsem ho pohrouženého do přemýšlení před jedním z obrazů v podkroví. „Mistře, je mi líto že vás vyrušuji, ale dorazil posel od císaře. Mám vám předat toto psaní.“ Mistr četl list a v jeho tváři byl patrný obrovský smutek. V jeho hlase zněla únava: „Univerzita je zrušena. Musíme se vystěhovat.“ Ty dvě věty mi zněly jako ortel. Mistr mi položil ruku na rameno. „To není konec příteli. Jednou se sem opět vrátíme. Věřím tomu z celého srdce. A když ne my, tedy naší potomci. Univerzita se opět zaskví ve své původní...
Podvod – Má vina
Z pera Indris Elwinor. -*- Nerad na tu událost vzpomínám. Nikdy si neodpustím, co se stalo. Velmi jsem o tu cestu stál. Ten projekt byl téměř jako mé dítě. Společně jsme ho s kolegou vypiplali doslova od píky. A najednou nám řeknou, že do Francie může jet jen jeden. Hrozně jsem se bál, že mě nevyberou. A tak jsem to udělal. Nenápadně jsem vypustil lež, že kolega uvažuje o emigraci. Ta zpráva se rozšířila jako požár a kolega byl znemožněn. Do Francie jsem odjel já. Tam mě také po dvou dnech dostihla zpráva, že se kolega zastřelil. A já mám navždy na rukou jeho krev.
O smutném štěňátku
Bylo, nebylo, kdysi před dávnými časy stála vysoko v horách jedna osamělá chaloupka. Byla to chaloupka větší, spíše by se řeklo hospodářské stavení. Nikdo už neví, kdo ji vlastně postavil ani kdy. V čase, kdy se udál náš příběh, v ní žil jeden muž. Po celá léta osamocen, jen s několika zvířecími kamarády. Dolů do údolí sházel muž, jen když potřeboval koupit něco na trhu, třeba provaz nebo motyku. Jinak většinu jídla si obstarával sám. Po společnosti netoužil, byl tak trochu mrzout. Jednou, se však nevrátil z trhu sám. Přinesl s sebou malého pejska. Pejsek byl celý bílý, jenom kolem čumáčku měl černý flíček. Pán měl štěňátko moc rád a často si s ním hrál. Ovšem ostatní zvířátka neměla štěňátko ráda. Hodně na něj žárlila, že se mu pán tak věnuje a hraje si s ním....
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
