Čárov: Jedna věta

Tato povídka je o dívce, které jedna věta změnila život. „Stěhujeme se.“ Tato slova mnou projela jako břitva. „Cože?“ zalapala jsem po dechu, slzy začaly stékat a máčet tvář. „Musíme, tvůj otec nás našel,“ slovo otec vyplivla s opovržením. „A kdy se chceš stěhovat?“ zamračila jsem se na tašku na mamčině rameni. „Teď!“ to mě dorazilo. „Ale-.“ „Žádné ale, jedeme, Emily!“ Chtěla jsem jí říct, co můj život, mí přátelé, ovšem nebylo mi to souzeno. Naposledy jsem se zahleděla na stěny, které tu byly od mého narození až do této doby. Bude mi chybět můj domov. To slovo jako by za pouhých šestnáct let nabralo určitý význam. Však teď ho ztratilo, aspoň pro mamku. Pomohla jsem jí vzít kufry...